Bavaria 30 jménem IVA

V roce 2012 jsme  první týdenní plavbu po Jadranu uskutečnili s posádkou z východních Čech a to konkrétně z Nové Paky a z Šárovcové Lhoty. Celkem i s kapitánem bylo na plachetnici 5 osob.

Seznam posádky: Lubomír ? kapitán

Vlastislav S. ? plavčík u kotvy a muringu

Maruška S. ? plavčík

Václav K. ? plavčík kormidelník

Hana H.  -  plavčík

 

Členové posádky kontaktovali kapitána v měsíci únoru na těchto našich stránkách a vznesli požadavek k objednání plavby a všech s tím spojených náležitostí.

Plachetnici Bavaria 30 cruiser (4+2) zajistil dle požadavku posádky kapitán u společnosti Astra Yachting Ltd. z maríny v Sukošanu.

Termín vyplutí byl stanoven na  9.června 2012.

Jako vždy proběhla i seznamovací schůzka kapitána s posádkou, kde byly doladěny i všechny potřebné otázky ohledně plavby. Především trasy, ale i úkolů členů posádky za plavby. Bylo dohodnuto, že i dopravu do místa převzetí plachetnice, tedy do Sukošanu zajistí kapitán vlastními silami a autem Ford Tranzit Torneo.

Do Sukošanu jsme dojeli  brzo nad ránem. Cesta proběhla bez komplikací a tak jsme dosti dlouho čekali na převzetí lodě. Tu jsme dostali po poledni a po důkladné prohlídce inventáře a celé lodi jsme provedli nalodění všech věcí. Tedy nejen osobních, ale hlavně i proviantu na celý týden pro posádku.

Plachetnice Bavaria 30 cruiser jménem  IVA.

Průběh  plavby:

9.6.2012    napluto 18 Nm     Sukošan domovská marína ? zátoka Soline ostrov Pašman

Byl to první den plavby a tak se posádka seznamovala s plachetnicí a jejím řízení. Vše probíhalo dle pokynů kapitána a nebyly zaznamenány žádné vážné problémy.

Ty nastaly až v zátoce Soline. Při připlutí do zátoky už z prvního pohledu bylo jasné, že vzhledem k velkému počtu již zakotvených plachetnic se v bezpečném závětří neumístíme. Kotva byla spuštěna při ústí do zátoky v hloubce 8 metrů. Již před setměním se k nám přiblížila motorová malá loď s mladou posádkou Chorvatů. Chtěli jakési parkovné za kotvení, ale kapitán rozhodl, že se nic platit nebude a to proto, že jsme byli daleko od běžného kotviště. No odpluli bez pořízení.Co bylo však znepokojující, byl zesilující vítr, který foukal od moře do zátoky. V noci asi kolem půl druhé hodiny zesílil a kotva neudržela nápor. Vzhledem ke komplikované situaci a zatím velmi malé zkušenosti celé posádky s prací s kotvou se kapitán rozhodl vyplout ze zátoky na otevřené moře a noční jízdou pokračovat v plavbě. Posádce nařídil, aby šla spát a v klidu na motor ovládal plachetnici v bezpečné plavbě.

10.6.2012   Napluto 43 Nm            Soline ? Skradin řeka Krka

Se zastávkami na snídani a oběd jsme ve velké pohodě propluli Středním kanálem a Murterským mořem až k Šibeníku a dále ke Skradinu. Během plavby si posádka osvojovala řízení plachetnice a vyzkoušela si vztyčení plachet. Bylo i koupání. K přístavu ve Skradinu jsme dopluli v brzkém popoledni a tak si posádka byla prohlédnout městečko s návštěvou restaurací. Tady bylo kotvení pomocí přední kotvy a dvou lan zádí ke břehu mimo marínu a tedy bez poplatků. To bylo OK. A noc byla klidná.

11.6.2012   Napluto 46 Nm         Skradin ? zátoka Vinišče

Tento den plavby bylo nádherné počasí co se týče opalování, ale nic moc vítr pro plachetnici. I tak jsme několikrát zkoušeli plout na plachty, ale bylo to pomalé a prodlužovalo to jen celkovou plavbu. No pro další získání zkušeností posádky taky dobré. Přesto jsme většinou pluli na motor. Zastávka na prohlídku Šibeniku s kotvením u městského mola. Total 100 HRK. Pivo v plechovce pro slevu nezabralo. Bylo koupání a větší zastávka na oběd. Koupání ve volném moři a hloubce více jak 90 metrů bylo vzrušující. K večeru jsme dopluli do zátoky Vinišče. Zde jsme zakotvili mezi dalšími plachetnicemi kotvou ve hloubce 6 metrů. Noc byla bez větru a v pohodě.

12.6.2012   Napluto 39 Nm           Vinišče ? zátoka Luka ostrov Brač

Tento den jsme vstávali rovněž do pěkného letního dne plného sluníčka. V plánu byla návštěva Trogiru,  kam jsme dopluli před polednem. Zakotvili jsme v ACI maríne za mírný poplatek 196 HRK tedy Kun (26Eur) jsme si mohli i doplnit vodu a dobíjet baterie. Pak jsme všichni i kapitán provedli prohlídku městečka Trogir a jeho památek. Výborný oběd a pokračování cesty. Při proplouvání Bračského kanálu jsme vpluli do větru v protisměru a také byly zvýšené vlny. S plachetnicí to při překonávání vln zpředu houpalo a bylo to pro posádku vzrušující. Jen škoda, že jsme nemohli plout více na plachty a to proto, že jsme měli před sebou ještě mnoho námořních mil a nechtěli jsme vplouvat do zátoky Luka na Brači za tmy.I tak jsme tam dopluli v podvečer a tak jsme stihli, po vzorném zakotvení přídí k molu, parádní večeři v místní restauraci.

13.6.2012     Napluto 41 Nm    Luka ? ACI marina Palmežana ostrov Sv.Klement

Další den začal klasicky pěkným slunným počasím, ale bez větru. No krásné léto, ale nic moc pro plachtění. Zátoka Luka je nádherná v ranním slunci, ale musíme plout dále. Obeplouváme ostrov Brač do jeho jižní části a směřujeme k Bolu ? Zlatý Rat. Pak plujeme k severnímu břehu Hvaru do zátoky U Žukova k zastávce na oběd. No bylo i koupání a opalování v klidné a jen dvěmi plachetnicemi  obsazené zátoce. Pěkné místo, ale musíme plout dále. Posádka měla v plánu prohlídku městečka Hvar. V Pakleni kanálu mezi ostrovem Hvar a Sv.Klementem zesiluje vítr a bylo jasné podle předpovědi, že bude i v noci. Kapitán po dohodě s posádkou rozhoduje, že na noc zaplujeme do ACI maríny Palmežána na ostrověSv.Klement. Z maríny je pravidelné vodní taxi do města Hvar vzdáleného asi 2 Nm. Po zakotvení se posádka snaží toto vodní taxi ulovit, ale marně. Chorvatům se asi nechtělo vydělávat si Kuny a tak si stanovili, že pojedou pouze v šesti platících lidech. Ale naše posádka byla jen 4 osoby. Marné čekání, že ještě někdo příjde po více jak dvou hodinách, posádka vzdala s vrátila se na plachetnici. Večeře a večerní posezení na palubě s vínečkem a rakji bylo ale taky super. Poplatek za marínu byl 393,- HRK (52Eur).

14.6.2012    Napluto 46 Nm       ACI marina Palmežána ? Zlarin

Ranní sluníčko slibovalo opět nádherný den. Vyplouváme po snídani z maríny a naše první  krátké zastavení bylo před městečkem Hvar. Tak pár fotek jen z plachetnice na městečko a pokračujeme v plavbě. To už směrem zpět na sever k domovské maríně. Čeká nás přeplutí  otevřeným mořem a tak se těšíme, že budou i plachty. No byly, a tak si to posádka užívala se vším všudy. Koupání v hloubce se záchraným lanem v zádi atd. Dlouhá plavba se samou vodou kolem dokola. I oběd se vařil na širém moři bez kotvení. Vše posádka dokonale zvládla.V podvečer, ještě před setměním, jsme zakotvili plachetnici u městského mola ve Zlarinu. Total za kotvení na noc 234 HRK. No i s vodou a elektřinou. Následovala návštěva restaurace s krásnou vyhlídkou na západ slunce. Noc byla klidná. Je trochu smutno z toho, že následuje poslední den plavby.

15.6.2012     Napluto 44 Nm     Zlarin ? Sukošan domovská marina

Ráno nás opět budí sluníčko v plné kráse a je cítit, že bude pěkný letní den. Po snídani vyplouváme z maríny a směřujeme Murterským mořem do Vrgatského kanálu, dále Pašmanským kanálem k Sukošanu. Poslední den plavby si posádka užívala řízením plachetnice s plnou parádou. Občas na plachty, především v protivětru, jsme ty kanály pěkně křižovali. Koupání, slunění na palubě a výborná nálada byla tou nejcennější odměnou pro srdce plavčíků i přes to, že se blížil konec celé plavby. V podvečer jsme dopluli do domovské maríny v Sukošanu. Večeře a poslední večerní posezení na palubě lodi s tím, že vínečko a rakije chutnala obzvláště moc.Ráno bylo plné sluníčka, ale nám to už nic moc platné nebylo. Vyklizení plachetnice a převezení všech věcí do auta, nám moc od ruky nešlo. Po podepsání předávacího protokolu bez závad jsme vyjeli autem z maríny a navštívili ještě známé v Sukošanu, v jejich penzionu. Kafíčko a kola s ledem osvěžily posádku na cestu. Je sobota poledne a my odjíždíme směr Čechy. Po dálnicích co nejrychleji a s krátkými zastávkami na jídlo. I tak jsme doma až po půlnoci. Tedy v Nové Pace. Kapitán má ještě další cestu do Varnsdorfu.

 

 

Posted in Plachtění 9.6.- 15.6.2012 | Leave a comment

Dovolená 2008 – Lovran, Opatia

Proto, že Alence v zaměstnání stáhli dříve danou výpověď a přeřadili ji na jiné místo, zůstala jí celá dovolená roku 2008 v plné výši. Proto také nastoupila celozávodní dovolenou Velvety v měsíci srpnu. No a jelikož jsme neměli v podstatě připravený žádný plán, tak jsme se rozhodli, že pojedeme opět co nejkratší cestou na Istrii do Barbarigi. Tedy na naše místečko v piniovém háji.
Příprava auta
Příprava
Krátká příprava auta a věcí sebou následovala. No a abychom se tam nenudili, vzali jsme si tentokrát sebou kola a také Luboš koupil nový člun na vodu.
4.8.2008 vyrážíme z Varnsdorfu ve 14 hodin a jedeme směr Znojmo a hraniční přechod Hatě do Rakouska. První naše větší zastávka je před Hatěmi v zábavném parku
Hatě
Protáhla se i s nákupem na dvě hodiny. Obr.1,
Obr.2Obr.3, Obr.4,
Pak pokračujeme v cestě dále přes Rakousko. Jedeme směr Vídeň a po dálnici D2 (E59) až na italské hranice Coccau Valico. To už čas ukazuje půl hodiny po půlnoci.
Jedeme dále a stále po dálnici A23 (E55) na Udine. Pak odbočujeme směr Grado. To už po známých cestách a tak do Gráda přijíždíme kolem půl páté ráno 5.8.2008
Grado
Grado
Sluníčko svítilo a v autě se nedalo spát. Spali jsme na parkovišti u přístavu a nebylo se kam schovat. Tak kolem deváté hodiny vstáváme a první co bylo, koupání v moři. Po té cestě a krátkém spánku ve vyhřátém autě to bylo jako balzám na celé tělo. Pak následovala prohlídka města a využili jsme i kola. Projeli jsme městem a stavěli na nejzajímavějších místech.
Obr.1, Obr.2, Obr.3, Obr.4, Obr.5, Obr.6, Obr.7, Obr.8, Obr.9,
GradoPo prohlídce města Grádo a pláží kolem jsme zajeli do starého městečka Aquileia, kde jsme před měsícem navštívili baziliku. Věděli jsme tedy o parkování pod stromy a tak jsme se tam ve stínu naobědvali. Luboš po obědě dospával noční jízdu.
OdpočinekPotom jsme už pospíchali známou cestou k Terstu. Do Slovinska jsme přejeli trochu jinou cestou a poznávali slovinské pobřeží.
Slovinsko
Slovinsko
Z našeho stanoviště v Barbarige jsme podnikali výlety do okolí a využívali jsme plně kola.
Barbariga
Barbariga
Tentokráte to bylo do městečka Rovinj. Jeli jsme podél pobřeží dost často přes kempy. Cestou zpět nás hnala k přidání tempa bouřka.
Rovinj
Jedno odpoledne jsme také opět zajeli do Fažany. Tentokrát na kole a tak jsme jeli podél pobřeží a viděli spoustu zajímavých míst.
FažanaFažana
Fažana
Toto místo jsme hledali záměrně a to proto, že jsme tyto zídky viděli na internetu.
Na Google Earth ze satelitu a tak nás to zajímalo. Zeměpisná šířka 44°57’57.82″S a délka 13°46’22.93″V. Nějaké zakonzervované základy, ale jestli byly nějak historicky cenné, nevíme.
Zídky
Zídky
Soumrak Barbariga
Soumrak Barbariga
Obr.1, Obr.2, Obr.3, Obr.4, Obr.5, Obr.6, Tento večer jsme se s Barbarigou loučili při pěkném západu slunce. 13.8.08 jsme zabalili tábor a vydali se na cestu k východní straně Istrie. Jeli jsme napříč Istrií co možná nejkratší cestou. Obr.1, Vedla nás GPS, ale mapy Chorvatska má mizerné a tak jsme i bloudili. Míjeli jsme městečka Vodjan, Orbaniči, Bičiči, Šajini, Boriniči, Barban a přes Most-Rašan na Labin, Strmac, Stepčici, Voziliči a Plomin.Zátoka
Tam už jsme najeli k moři a kopírovali břeh až do Lovranu. No byla snaha se i vykoupat, ale bezvýsledně. Strmé srázy a nepřístupnost to nedovolila. Jednou jsme i zajeli uličkou označenou jako slepá, ale ani tak jsme se k moři nedostali. I snaha zaparkovat na hlavní silnici byla beznadějná. Buď byl zákaz stání a nebo místa obsazená. Až za Lovranem jsme našli celkem prázdné parkoviště.
Ika parkoviště
Na konci Lovranu a začátku Iky, na onom prázdném parkovišti, jsme strávili celkem dva a půl dne včetně nocování v autě.
Ika
Ika
Našli jsme si místečko u moře a také podnikali každý den výlety na kole.
Opatia
Ika
15.srpna, krátce před 16tou hodinou odjíždíme od moře zpět na sever k domovu. A jako vždy, už snad tradičně, nás provází při loučení s mořem pořádná bouřka. Leje jako z konve a bouří se celou cestu až do našeho dalšího cíle Postojnske jamy ve Slovinsku. Tam jsme přijeli pozdě v noci a přespali na odlehlém místě u nějaké staré opuštěné fabriky.
Postojnská
Až ráno 16.8.2008 přestalo pršet a my jsme šli na prohlídku Postojnske jamy. Teplota vzduchu klesla o 20 stupňů. Brrr?. Zima!!!
Postojnská
Postojnská
Když jsme si vystáli frontu na lístky a to přesto, že jsme byli u pokladen dost brzo ráno, tak jsme nastoupili na vláček, který nás zavezl do nitra jeskyně. Tedy asi tak 2 km jízdy. Prohlídka Postojnské jamy trvala něco přes hodinu a půl, během níž jsme spatřili 5 km a 200m upravených chodeb.
PostojnskáPostojnská
Pěšky jsme prošli asi jeden kilometr těch nejhezčích chodeb mezi Velkou horou (Kalvarií), Krásnými jeskyněmi a Koncertním sálem.
V jeskyni vládne poměrně stálá teplota, v létě i v zimě kolem 10 stupňů Celsia.
Pěší prohlídka končí v Koncertním sále, což je největší sál v Postojnske jame. Jeho výška dosahuje skoro 40 metrů a může pojmout až 10 000 návštěvníků. Ozvěna je velmi silná a trvá skoro 6 sekund. Kdysi se zde pořádaly významné koncerty.
U Koncertního sálu je nová železniční stanice, kde na nás čekal zpáteční vláček, který nás zavezl zpět k východu jeskyně. Jeskyni ročně navštíví 500 až 600 tisíc návštěvníků. V roce 2008 jsme byli mezi nimi.
Postojnská
Po prohlídce Jamy, která byla opravdu nádherná, jsme sice s velkou nechutí, ale nuceni časem, pokračovali v cestě na sever. Naše GPS nemá mapy Slovinska a tak jsme museli použít improvizovaně mapy. Slovinsko jsme samozřejmě samostatně neměli. No, dopadlo to dobře a tak v půl druhé odpoledně přejíždíme hranice do Rakouska v tunelu.
Hranice Slovinsko-Rakousko
Bez velkých přestávek pokračujeme v cestě přes Rakousko. Za Klagenfurtem si kupujeme dálniční známku a pak už po dálnici směřujeme k Vídni a dále na hranice směr Znojmo. Jedeme dlouho do noci a přenocujeme na D1 za Jihlavou. Tedy na prvním parkovišti směr Praha.
Ráno 17.8.2008 jedeme do Prahy na nákup do Malešické tržnice.
No a pak už jen domů do Varnsdorfu. A tak nám dovolená končí. Pěkně jsme si odpočinuli a také viděli spousty zajímavých míst.
Mapa cesty
Posted in Dovolená 2008 ? Lovran, Opatia | Leave a comment

Dovolená 2008 – Chorvatsko červenec

Tentokrát jsme si dovolenou ani moc neplánovali. Rozhodování bylo jednoduché proto, že Alenka měla výpověď v zaměstnání a měla skončit v měsíci červenci. Tak jen dobrat zbytek dovolené. No a kam jinam, než k moři. No a jak jsme si už loni užili krásné místo v Chorvatsku v blízkosti Barbarigi, v piniovém háji, tak jsme v rozhodování neměli žádný problém. Šlo jen o to užít si moře a sluníčko. Vyrážíme z Varnsdorfu 4.7.2007 v 19:59 hod. s tím, že se vracíme pro zapomenutou zubní pastu a molitany na ležení. Tachometr 48 703 .
Cestu jsme si zvolili po dálnicích a to jak v Rakousku, tak v Itálii. Vedla nás GPS Mio a tak cestu nebudu důkladně popisovat
Pak už rychle přes Čechy ze severu na jih a hranice s Rakouskem přejíždíme v Dolním Dvořišti v 01:45 hodin 5.7.2008. Jedeme do 03:30 a spíme na parkovišti u dálnice před Salzburgem. Ráno vyrážíme v 8:30 dále k jihu. Tachometr 49 138.V koloněV koloně 1Stojíme však v koloně před tunelem od 10:03 do 11:41 hod. a průměrná rychlost v tomto čase je 1,38 km/hod.
Palmanova 2Když jsme konečně přejeli hranice do Itálie za Vilachem v Coccau Valico ve 13:35 hod a pokračovali dále po dálnici Autostráda Alpe-Adria, tak jsme se rozhodli, že za Udine sjedeme z dálnice a pojedeme k moři do Grada.
Cesta nás vede přes městečko Palmanuovo. Je celé obehnané vodním příkopem a hradbami. Dost podobné našemu Terezínů, jenže větší a zachovalejší. Náměstí je tak veliké jako minimálně 2 fotbalová hřiště. Tak jsme se krátce zastavili a
Grado 2
Do Grada jsme přijeli v 18:05 hodin. Tachometr 49 525.
Následovalo koupání v moři. Jenže voda byla tak špinavá, že to nebylo nijak zvlášť příjemné.
Přespali jsme na okraji Grada u moře v malém lesíku. Obr.1
AguileiaDopoledne
6.7.2008 jsme si chtěli prohlédnout město a tak hledáme místo na zaparkování ve městě. Byla to ale marná snaha. Místo nikde nebylo a tak jsme Grado opustili. Popojeli jsme však jen kousek a to do městečka Aguileia. Tam jsme si prohlédli Basiliku Di Aguileia. Pěkná i s mozaikami a krypty. Parkovali jsme pod Piniemi a tak jsme se tam i naobědvali (svíčková a knedlík z domova).
Po obědě jedeme dále směr Duino. V plánu bylo koupání už nám na známém místě v přístavišti. No ale v neděli odpoledne najít místo na zaparkování by byl obrovský zázrak. Duino tedy opouštíme a směřujeme známou cestou kolem Miramare k Terstu. Cestou sledujeme, možnost zaparkování a koupání. Beznadějné a tak za Miramare, na začátku promenády Miramáre-Terst, zajíždíme na placené parkoviště a za 1,8 Eur, parkujeme u moře.Terst promenáda Obr.1,Obr.2,
Po dvou hodinách koupání a slunění na skalnatém břehu, skoro namačkání v davu lidí, odjíždíme směr Terst na italsko-slovinské hranice. Ty přejíždíme v 18:55 hodin a na tachometru je údaj 49 603 km.
UmagUmag
19:45 hodin po ujetí 30 km opouštíme Slovinsko a vjíždíme do Chorvatska. Na hraničních přechodech bez problémů a v tomto směru bez kolon. Jiná situace byla na hranicích v protisměru. Kolony a kolony do nedohledna. Italové se vraceli po víkendu domů od moře!!! Cíl naší cesty v tento den byl v Umagu. Přespali jsme mezi paneláky zařazeni mezi ostatní auta na místním parkovišti. V noci byla bouřka.Novigrad
7.7.2008 ráno se přesouváme na parkoviště k moři a jdeme na prohlídku města. Ta byla jen krátká Obr.1, Obr.2,Obr.3, Obr.4, a tak pokračujeme dále v cestě do Novigradu. I tam jsme si prohlédli město a také natankovali plnou nádrž plynu. Byl v přepočtu za 11,40 Kč. Na moři se dělají pěkně velké vlny a začíná se kazit počasí.Obr.1,Obr.2,Obr.3,Obr.4,Obr.5,Obr.6,Obr.7,Obr.8, Obr.9, Obr.10, Obr.11, Obr.12, Obr.13, Obr.14, Obr.15,
Záliv Tavrski
Popojíždíme pár kilometrů přes Tavrskí záliv, kde stavíme na oběd, koupání a opalování.
V 17 hodin odjíždíme a v GPS je zadána cesta do Rovinj. Pomalu ujíždíme bouřce a i barometr ukazuje na déšť.
Limský záliv
Cestou jsme si smočili nohy v Limském zálivu.Obr.1,
RovinjV Rovinji stavíme u potápěčského klubu. Tedy tam, co jsme byli i loni a kde jsme se seznámili s Poláky. Katarína a Andřej nikde a tak jen krátké vykoupání v moři a jedeme dále směr piniový háj u Barbarigi.
Ve 21 hodin, po trošce bloudění po prašných cestách mezi Bále a Barbarigou, dorážíme na naše vysněné místo. Fičí vítr, jsou obrovské vlny a právě vyšel měsíc. Jdeme spát, ale spí jen Luboš a Alenka se trochu bojí. Ten vítr, a ty borovice,?? jsou staré a suché.Tábořiště BarbarigaTábořiště Barbariga
8.7.2008 ráno už tolik nefouká vítr, ale vlny jsou obrovské. Sluníčko však svítí, je teploučko a tak je pohodička. Koupání, slunění a úprava našeho tábora byla hlavní činnost dne.
FažanaVečer jsme provedli krátkou prohlídku okolí při moři na obě strany od tábora.
9.7.2008 se i moře konečně utišilo. Celý den bylo koupání, slunění a celková pohodička. Večer jsme zajeli na krátkou prohlídku do městečka Fažana. Dali jsme si zmrzlinu a koupili si stromeček na trhu s uměleckými výrobky. Cestou zpět jsme se u malého zálivu při západu slunce nevečeřeli. Obr.1, Obr.2, Obr.3, Obr.4, Obr.5, Obr.6,Kamenjak
10.7.2008 jsme se celé dopoledne slunili a koupali v moři a také bylo hledání vhodných kamenů pro výrobu stromečků. Odpoledne po obědě jedeme prozkoumat znovu nejjižnější část Istrie. Loni se nám to nepodařilo. Doma jsme na internetu přes satelitní vyhledávání našli jiné cesty a tak to jedeme zkusit.Projíždíme městečkem Peroj (už poněkolikáté) a znovu počítáme
kanály na hlavní silnici. No napočítali jsme 95 velkých kulatých kousků a ty malé klasické jsme nepočítali, až cestou zpět a těch bylo 65. Loni jsme projeli městečkem Premantura a pak nás zastavila závora před kempem. Tentokrát jsme před oním městečkem odbočili doprava. Zastavila nás však také závora, ale po zaplacení vstupného do NP jsme mohli jet dále na mys Kamenjak.Kamenjak
Kamenjak
Je to asi jedno z nejkrásnějších míst Istrie. Prolákliny v kamenném břehu, ze kterých skáčou do vody odvážlivci, jeskyně a krásné rozhledy. Celé odpoledne jsme se smažili na sluníčku a koupali v nádherně čisté vodě. Obr.1,Obr.2, Obr.3, Obr.4,Obr.5, Obr.6, Obr.7,Obr.8, Obr.9,
BarBar
Safari
Také jsme „prolezli“ velmi zajímavý Safari Bar. Je to kiosek s občerstvením, umístěný ve vysokém rákosí a mnohými místečky k posezení. Takové malé salónky se stolem, dvěma lavicemi a zajímavou námořní dekorací. Tak tam v tom holém a sluncem vyhřátém místě, člověk najde pěkné posezení ve stínu rákosí. Opravdu pěkné, jednoduché a zajímavé. Obr.1, Obr.2,Obr.3, Obr.4, Obr.5,Obr.6, Obr.7, Obr.9,Obr.10, Obr.11, Obr.12,
Mys
Pak jsme se ještě podívali na místo velkého rozhledu. Je to vybetonované návrší s bunkrem ze II.světové války, na kterém zřejmě stálo dalekonosné dělo. Nádherný výhled do okolí na Medulinský záliv s ostrůvky.
Mys
Večeře v zálivuCestou zpět do našeho tábora v Barbarige jsme seopět navečeřeli při západu slunce v malém zálivu za městečkem Peroj.Obr.1,Obr.2, Obr.3
Rybaření v tábořišti Barbariga
11.7.2008 je pátek a pro nás poslední den pobytu v tábořišti Piniový háj u Barbarigi. Je nádherný den plný sluníčka a až dost velkého tepla. Tak to plně využíváme ke slunění a koupání. Večer se Luboš snaží o ulovení i ty nejmenší rybky. Za dobu našeho pobytu v tábořišti už několikátý pokus. Marně, v moři prostě ryby „nejsou“.
12.7.2008 V sobotu po obědě ve 13:50 hodin opouštíme naše tábořiště a vyrážíme zase na sever. Tachometr ukazuje 49 839 km. Cestou ještě v Barbarige nakupujeme meloun, rajčata a chleba na cestu. Chorvatsko-slovinské hranice překračujeme 16 hodin v Kastel. V 16:30 hod. vjíždíme do Itálie a v 17:30 až 19:50 následuje koupání v moři za Terstem na promenádě.Obr.1, Obr.2,Obr.3, Obr.4Promenáda Terst
Tachometr ukazuje 49 988 km a my už definitivně opouštíme moře a směřujeme po dálnici kolem Udíne na Vilach. Do Rakouska vjíždíme ve 21:50 hod. Jedeme až do Českých Budějovic a již skoro za svítání uleháme ke spaní na parkovišti u Tesca. Cestou po dálnici v Itálii a v Rakousku počítáme tunely. Bylo jich 11 v Itálii a 21 v Rakousku s celkovou délkou 44 791 metrů.
13.7.2008 Neděle, je zataženo a zima. No jak jinak, vždyť už jsme zase v Čechách. Jedeme přes Prahu a cestou v Mirošovicích doplňujeme plnou nádrž LPG a domů do Varnsdorfu přijíždíme v 17:55 hodin. Tachometr ukazuje 50 822 km. Najeli jsme celkem 2 119 kilometrů
Posted in Cestopisy Itálie, Dovolená 2008 - Chorvatsko červenec | Leave a comment

2007 – Chorvatsko Istrie

Tak jako každý rok, tak i letos o celozávodní dovolené Velvety v měsíci srpnu, vyrážíme na druhou dovolenou v tomto roce. Jen letos je trochu změna. Už čtyři roky jsme druhou dovolenou trávili vždy na kolech. Ovšem po zkušenostech z loňského roku, kdy v srpnu byly teploty v poledne okolo +16 stupňů Celsia, jsme se rozhodli, že se zajedeme ještě jednou prohřát k moři. S nápadem přišel Luboš těsně před nástupem na dovolenou a tak nebyly ani žádné velké přípravy. Bylo ale rozhodnuto. Nejkratší cesta přes Rakousko a Itálii do Chorvatska na Istrii. Žádné velké cestování ale nebylo naplánováno. Opravdu nanejvýš objedeme podél pobřeží Istrii. Hlavní motto bylo užít si sluníčka a teplíčka.
8.8.2007 vyjíždíme z Varnsdorfu v 17:15 hodin a na tachometru je 127 780 km (počáteční stav). Klasicky na Mladou Boleslav, Prahu, České Budějovice a Dolní Dvořiště. Do Rakouska vjíždíme ve 22:46 hodin a pokračujeme dále po silnici č.B310,B123,B309,B140. Ve 02:15 zastavuji na malém parkovišti vedle cesty a jdeme spát. Bylo to někde poblíž města Molln.Tento den jsme najeli 425 km.
Sölkpass
9.8.2007pokračujeme v 10 hodin dále v naší cestě. Jedeme stále po B140, potom B138, B320 a u města Diemler sjíždíme z hlavní a jedeme na Öblarn, Stein an der Enns, Gatschberg a přes Sölkpass (1790 m.n.m.- silnice se v zimě neudržuje).Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6.Vyjeli jsme to na první př.stupeň. Cesta dolu byla také zajímavá. Silnice úzká, dvě auta se nevyhnou a do toho ještě cestu používaly volně se procházející krávy se zvony.
Za městečkem Rottenmann najíždíme na B96, potom na B97 a v městečku Stad an der Mur opět sjíždíme z hlavní a jedeme na Paal.Ve městě Kleinglödnitz najíždíme na B93 a ve městě Feldkirchen in Kärnten najíždíme na B94 a jedeme až do Villachu. Dále jedeme po B83 až na hranice s Itálií. No a tam je to už SS13, která nás vede do Tervisa.Lago di Predil ItálieTam nás napadlo, že bychom to mohli střihnout přes Slovinsko. No to proto, že neradi jezdíme po stejných cestách a naopak rádi poznáváme nové. Tak tedy najíždíme na SS54 a u Lago di Predil, kde krátce stavíme na svačinu, odbočujeme směr hranice Slovinska.Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5.Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10Obr.11Obr.12Obr.13. Cesta je klikatá, ale nádherná. Úžasné hory a krajina nás nutí stále zastavovat. Cesta se nám tím pádem trochu prodloužila, ale stálo to za to. Ve Slovinsku jedeme dále po silnici č.203, 102, 103 až do Görz, kde překračujeme hranice opět do Itálie. Najíždíme na SS55 a po té jedeme až do San Giovanni al Timavo a potom po SS14 až do Duina. No a jsme u moře. GPS nás navádí na přístav, ve kterém zůstáváme na noc. Je tam velké parkoviště se spoustou stánků a restaurací, pláží a disko-barem.Také bylo parkoviště dlouho do noci plné aut. Jedno místečko jsme ale měli a tak spíme pěkně do rána do 8 hodin. Stav tachometru 128 555 km. Místo nocování.Itálie - Duino
10.8.2007 se jdeme hned ráno vykoupat na pláž. Ta už v půl deváté byla pěkně zaplněná. No je vidět, že Italové mají dovolenou.Obr.1Obr.2. Po koupání jedeme dále. Sice jen kousek do městečka Miramare. No spíše letoviska. Je tam zámek na břehu moře na způsob našeho v Hluboké nad Vltavou s nádherným parkem ve stylu botanické zahrady. Tam jsme strávili dopoledne až do 14 hodin.Obr.1,Obr.2,Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9,Obr.10,Obr.11.
Miramare zámek
Je vedro a tak bychom se chtěli vykoupat. Popojíždíme jen asi půl km a stavíme u promenády, která vede od zámku Miramare až do Terstu. Opravdu nádherné místo. Přístup do moře po schůdkách nebo kamenech. Na 100m od sebe jednotlivé sprchy a pitná voda. Nechybí ani lavičky a vše je od silnice odděleno živým plotem. Tranzita máme hned za plotem a tak příprava oběda je na místě.Koupání,opalování a užívání si sluníčka jako vyšité. Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4. Tak na tomto místě jsme vydrželi do večera. Pak se zatáhla obloha a v dálce nad mořem se chystala bouřka. Rozhodli jsme se, že přespíme někde nad Terstem. Začalo pršet a tak odjíždíme hledat místo na spaní. V Terstu odbočujeme podle GPS nejkratší na Villa Opicina. Prudké stoupání a vede nás takovými uličkami, že se tam tranzit sotva vejde.Mokré kostky, stoupání a jedeme na jedničku. Tranzit to nezvládá a stojíme, nelze se rozjet. Chci couvat ale za mnou se najednou objeví Ital v naleštěném bouráku. Nervózně troubí a nechápe, že by měl taky couvat. Za ním se už rozčiluje další Ital. Potřebujeme couvnout asi tak 5 m abychom mohli odbočit do postraní uličky. Couvám bez ohledu na reakce Italů a tím je nutím (skoro tlačím) k couvání. No povedlo se, snad už budu moci odbočit. Jenže v uličce do které chci zajet jsou po obou stranách odstavena auta a jestli se tam vejdu, tak to bude na milimetry. Hlasité troubení nervózních Italů za mnou vyláká zvědavce na ulici. Z malého baru několik Italů s nadšením a úškledky sledují můj manévr. Nakec se jeden slitoval a přeparkoval první auto v postraní uličce, abych mohl odbočit. Jde opravdu o milimetry. Zpocený a totálně vynervovaný provádím odbočovací manévr. Povedlo se a všichni si oddechli. No já nejvíce. Hledáme jinou cestu a nakonec jsme k cíli dorazili. Zajíždíme na parkoviště a jdeme spát. Místo nocování.
Terst
11.8.2007Vstáváme do mokrého rána. Celou noc drobně pršelo, ale je teplo. Odjíždíme z parkoviště a chceme najít někde plyn (GPL) do auta. Vracíme se proto po SP35 a dále SP1 k Duinu. Bohužel jsme na plyn nenarazili a tak jedeme znovu podél pobřeží do Terstu. Stavíme na promenádě. Je pod mrakem a přesto se jdeme koupat. Je teplo a sluníčko už prostrkuje paprsky mezi mraky. Setrváváme na promenádě. Odpoledne sluníčko už zase svítí. Sem tam mráček ale je pohodička.V 16:30 odjíždíme do Terstu. Krátká prohlídka náměstí a jednoho chrámu.Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5. Počasí se zase zhoršilo a tak odjíždíme směr Chorvatsko. Po silnici SS15 vjíždíme do Slovinska a tam pokračujeme po A1 a silnicí 11 k Chorvatským hranicím. Ty přejíždíme už za tmy na jedeme hned na Chorvatskou A9. Vede nás GPS a tak jí dost věříme. (I když po včerejších zkušenostech bychom neměli).Tentokrát nás ale vede dobře.(Stačilo v nastavení GPC změnit Nejkratší za Ekonomickou cestu). K našemu překvapení asi po 20 km se před námi objevily mýtné brány. Platíme mýtné a s pocitem, že pojedeme po dálnici vyrážíme dále. No dálnice našeho typu ale pořád nikde. Zastavujeme u benzinové pumpy k načerpání LPG. Mají a je docela levný,(3,35Kun). A tak tankujeme plnou(93,14L). Je skoro půlnoc a proto se rozhodujeme, že přespíme na parkovišti u benzínky. Tak tedy dobrou noc.Místo nocování.
Poreč
12.8.2007Po klidné noci opouštíme parkoviště benzínové pumpy a jedeme dále po placené A9. Po asi 16 km na výjezdu Baderna sjíždíme směr Poreč. Auto stavíme na centrálním parkovišti (pod plachtou) a vyrážíme na prohlídku města.Obr.1,Obr.2,Obr.3,Obr.4,Obr.5,Obr.6,Obr.7,Obr.8. Prohlídku jsme ukončili po poledni a jeli kousek podél pobřeží, abychom strávili odpoledne u moře.Sluníčko pálilo jako oheň a voda krásně teplá a čistá. No prostě úplná pohodička. Obr.1,Obr.2Obr.3.
Limský kanál
K večeru balíme a vyrážíme dále na jih. Do GPS je zadán cíl – Rovinj – nejkratší cesta. Samozřejmě s tím, že se podíváme na Limský kanál. No tedy jen od cesty z hora. Tam jsme se prodírali houštinami, abychom vůbec něco viděli. Jsou tam ale vyšlapané cestičky a tak to celkem šlo.
Do městečka Rovinj jsme přijeli už za tmy. Tak hledáme místo na zaparkování a přespání. Našli jsme parkoviště, ale tam to bylo do 22 hodin placené. Hledáme o kousek dále a přijíždíme na prostranství, kde jsou zaparkována obytná auta. Většinou samí cizinci. Při vjezdu na prostranství byla sice cedule se značkou přeškrtnutého stanu – ZÁKAZ KEMPOVÁNÍ. No s přesvědčením, že platí to co v Itálii, že když nerozbalíme stan, nebo jiné kempové náčiní, tak nekempujeme, ale jen parkujeme, jsme se zařadili mezi ostatní obytná auta.Obr.1. Rozhodli jsme se ještě, že si prohlídneme městečko v nočním osvětlení. Prošli jsme si pěkně promenádu a nábřeží. Všude je živo a plno lidí. Obchody otevřeny i o půlnoci a vinárny a bary praskají ve švech. Zpět k autu jsme dorazili v půl druhé a jdeme spát.Místo nocování-parkování-Pokuta
Rovin
13.8.2007nás probouzí krátce před sedmou hodinoubušení na dveře auta. A ejhle, oni to policajti. Tak otvírám auto a z gestikulace policajta se dozvídám, že jsme porušili zákaz kempování a že musíme zaplatit pokutu. Ohrazení na to, že nekempujeme ale jen parkujeme ho moc nebralo a na pokutě trval. Chtěl 200 chorvatských kun. Nezbylo nic jiného, než zaplatit. No ostatní obytná auta na tom byla stejně.Tak nám bylo jasné, že „chudí“ Chorvati musejí přeci na cestovním ruchu vydělávat víc než Italové.(viz Dovolená 2007 Itálie-Puglia I.část). Tak to bylo tedy probuzení. To, že jsme nebyli sami, kdo platil pokutu, nás trochu uklidňovalo a tak špatná nálada celkem rychle opadla. Popojeli jsme o kousek (50m) dále pod stromy a šli se vykoupat. Potom následovala prohlídka města Rovinj ve dne.A také návštěva největší dominanty městečka, kostela sv.Eufemie nám dala zapomenout na nepříjemné probuzení. Městečko taky opravdový skvost. Obr.1,Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10Obr.11Obr.12Obr.13.
Rovinj
Vracíme se k autu. Místo, kde jsme zrovna parkovali, bylo místem nějaké potápěčské základny. Malý domek s prostranstvím, kde byla tekoucí voda s nádrží, molo a přístup do vody pro spouštění lodí. Na prostranství bylo několik turistů na lehátkách a užívali si moře. Tak jsme se rozhodli, že nebudeme nic hledat a zůstaneme zde. Příprava oběda a následné koupání nás zaměstnalo na celé odpoledne. K večeru jsme se ale museli začít starat o to, kde přespíme. Bylo nám jasné, že tady už riskovat pokutu nebudeme. Opouštíme kolem 20. hodiny tedy Rovinj a jedeme se podívat k velkému středisku Villas Rubin, kde je Camp Polari. No jeli jsme tam také proto, že tam měly být ve 22 hodin nějaké autoakrobace, kaskadéři . Náhoda nám ale pomohla a docela jistě jsme přijeli na místo, které přes den určitě bylo zaplněné auty s plážovými turisty a večer úplně prázdné. Bez varovných cedulí a poplatku. Několikrát jsme ho obešli, abychom si byli jistí, že nebudeme porušovat zákazy. Nikde nic a tak zajíždíme k lesíku a parkujeme k přenocování. Obr.1Místo nocování. Jdeme se ještě projít po areálu kempu a hledáme místo, kde budou autoatrakce, kaskadéři. Kemp byl obrovský a plný. Kaskadéry jsme také našli, ale 100 kun na osobu jsme za vstup nedali. Jo, pokuta za minulou noc to rozhodla za nás. Jdeme tedy spát.
Rovinj
14.8.2007 začínáme ranním koupáním v kempu Polari. Tam ale zůstat nechceme. Obr.1. Vracíme se na naše místo u potápěčů v Rovinji. Dopoledne jsme ale znovu věnovali prohlídce města a začínáme u Františkánského kláštera. Byl ale nepřístupný. Narazili jsme na pěkně zralé fíky přímo na stromě a tak byla super snídaně. Pěkně jsme si prošli Rovinj kolem dokola po pobřeží a staré uličky. Obr.1,Obr.2Obr.3Obr.4. Koupili si pizzu a melouna a kolem poledne se vrátili k autu-základně potápěčů. Pak už následoval oběd a koupání, slunění a flákání. Seznámili jsme se také na tomto místě s polskými manželi. Obr.1. Asi v našem věku. Přijeli do Chorvatska stejným fordem jako my a také jezdí do Itálie. Andřej půjčil Lubošovi surf a učil ho surfovat. No sranda, Lubošovi to vůbec nešlo. Pořád padal do vody. Alenka si povídala s Kristýnou o cestování po Itálii. K večeru jsme ještě navštívili v místní inzerci propagovaný park Chorvatsko v miniatuře. Je to obdoba Itálie v miniatuře, ale v podstatně menším měřítku. Obr.1Obr.2Obr.3. Přespali jsme zase na parkovišti u kempu Polari
Noc Rovinj
15.8.2007 Hned jak jsme se probudili, jedeme do městečka Rovinj na své místo u potápěčů. Polští přátelé tam už byli. No půjčili nám kola a my jsme si projeli pobřeží. Také jsme zase našli fíky a tak jsme trhali i do zásoby. Po obědě probíhalo rybaření, škola surfaření pro Luboše a Alenka si povídala s Kristýnou. Společně jsme strávili krásný slunný den. Moc fajn lidičky. Na noc jsme jeli opět na své noční místečko ke kempu Polari. Kristýna s Andřejem, že přijedou za námi. Čekali jsme na ně dlouho do noci, ale nepřijeli. Jinak noc byla v pohodě.
Bale
16.8.2007Opět jedeme do městečka Rovinj na naše stanoviště u potápěčů. Provedli jsme ranní koupel a když už jsme chtěli odjet, objevili se Kristýna a Andřej. Večír nás nenašli. No tak jsme se rozloučili a pokračovali v naší cestě po Istrii. Naše zastávka byla v Bale.Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10Obr.11.
Malé, ale nádherné městečko. Našli jsme tam také fíky a byly moc dobré. Jen bylo šílené vedro. Jedeme tedy první možnou odbočkou k moři, k obci Barbariga. Tam hledáme, jak se dostat co nejblíže a náhoda a nebo štěstí nás dovedlo na překrásné místo. Piniový háj s pěkným příjezdem až k vodě.Přístup do moře byl sice kamenitý, ale lidí nebylo moc a tak jsme měli docela soukromí. Taky šly plavky dolů.BarbarigaByla to úplná idylka. Auto v lese krásně ve stínu, my u moře na sluníčku a nikde nikdo. Moře krásně teplé a co nám tedy chybělo? Nic, a tak jsme se oddávali pohodičce.Obr.1,Obr.2,Obr.3,Obr.4,Obr.5,Obr.6,Obr.7,Obr.8,Obr.9.
Idylka u moře
17.8.2007jsme celý den lenošili u moře v piniovém hájku. Jedli čerstvé fíky, zásoby z domova a užívali si teplého moře a sluníčka. Řeknu vám to byla tedy „NUDA“. Celou idylku narušila chorvatská mládež, která přijela na večír do tohoto lesíku si udělat soukromou minitechnoparty. Pařili do rána s reproduktory a zesilovači na plno.
Pula Koloseum
18.8.2007opouštíme dopoledne po ranním koupání piniový háj a jedeme do Puly. Prohlídka města byla v tom vedru unavující, ale mají tam tolik cca 2 tisíce let starých památek, že ani nevědí co s tím, protože je používají jako sedátka v parku. Prohlédly jsme si Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie, náměstí, radnici (zadní stěna je z Dianina chrámu), Augustův chrám, byzantskou baziliku (už jen dochovaná pohřební kaple) Santa Maria Formosa, Zlatou bránu, hrad s pěkným výhledem na město a divadlem, kostel sv.Františka (dřevěná Madona),Archeologické muzeum zvenčí, Herkulovu a Dvojitou bránu a samozřejmě i Koloseum, (postaveno 69-81 n.l., 132,45×105 m a výška 32,45 metrů, 72 oblouků a pojmulo 23 tisíc diváků).Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10,Obr.11Obr.12Obr.13Obr.14Obr.15Obr.16Obr.17Obr.18Obr.19Obr.20. No a tím jsme prohlídku města ukončili. V 15 hodin odjíždíme směrem k nejjižnějšímu cípu Istrie.Vede nás GPS a v městečku Premantura, tedy za městečkem, nás staví závora a vjezd jen se zaplacením do kempu. GPS nemá podrobnější mapy a tak jinou cestu nenašla. Škoda, dál tedy nejedeme. Až doma na Googlu jsme zjistili, že tam jsou ještě jiné přístupové cesty k jižnímu cípu. Tak možná někdy příště. Premantura
Na jižním cípu Istrie
Vracíme se zpět a nad městečkem Premantura stavíme s tím, že bychom se také utábořili na noc. Zajeli jsme tedy k takové zátoce a do okraje lesíka. Z cesty jsme tedy vidět nebyli. Krátké koupání, a následoval pokus Luboše o rybolov. No zase nic nechytil. Po setmění jdeme spát. Ve 23:30 hodin bušení na dveře auta. No jistě, zase policajt a slušně nás vyhání do kempu a nebo hotelu. Asi to tam ti policajti pěkně hlídají. Nejprve si říkáme, že přespíme někde v Pule na parkovišti u marketu, ale pak přeci jenom padlo rozhodnutí, vrátit se do piniového lesíku k Barbarice.Tam jsme dorazili v půl druhé. Chorvatská mládež pokračovala v minitechnopárty a tak jsme si dali špunty do uší a šli spát. No jen v podvědomí jsme trochu ze strachu sledovali jejich rozdělaný oheň. To bylo dosti riskantní v tom teplu, suchu a ještě k tomu v piniovém lese.
Barbariga v piniovém hájku
19.8.2007jsme celý den strávili v piniovém lesíku u moře na našem idylickém místečku. Domluvili jsme se, že k večeru už vyrazíme zpět na sever. V 17:15 vyjíždíme směr Terst. Naše první zastávka byla u benzínové pumpy, kde jsme brali plyn při příjezdu do Chorvatska. Plníme do vrchovata nádrž a pokračujeme. V Terstu stavíme na promenádě u moře, kde jsme také již byli. Koupání, dolnění vody do kanystru a jedeme dále do Duina na parkoviště k přístavu. Jen jsme netušili, že tam v 22 hodin bude plno a další auta přijížděli. Tak jsme dvakrát objeli parkoviště a čekali na uvolnění jednoho místečka pro nás. V noci kolem 2. hodiny Luboš přeparkoval auto na místo ke zdi a vyprázdnil do kanálu již dosti plnou nádrž chemického WC.
Duino - místo nocování
20.8.2007 nás probouzí budík. To bylo nutné proto, že od 9 hodin je parkoviště placené a věděli jsme už z naší předchozí zastávky na tomto místě, že to dost kontrolují. Tak rychle vykoupat (naposledy v moři) a v 9:05 hodin odjíždíme směr Udine. Hned nad Duinem ale GPS cestu nezvládla a vedla nás hroznými zkratkami do kopců, cestou necestou až to bylo podězřelé. Tam v kopcích nás také stihla pěkná bouřka. Průtrž mračna, že nebylo vidět na 10 metrů a do toho i kroupy. Teplota klesla okamžitě na 17 stupňů Celsia. A to byl konec našeho vyhřívání o této dovolené. Pak už cestou byla jen zima a místy deštivo. Ve 12:50 hodin opouštíme Itálii v Coccao Valico. (14,7 stupňů Celsia). Odtud to máme domů ještě 668 km. Krátká zastávka na oběd a ve 13:20 vyrážíme. Rakousko přejíždíme bez zbytečných zastávek, ale mimo dálnice. Na České území vstupujeme ve 20:28 hodin u Dolního Dvořiště. Jeli jsme tedy 7 hodin 335 km. No hrůza, průměrná rychlost vychází pod 50 km/h. Přitom 10 denní dálniční známka v Rakousku stojí jen 7,6 Eura. No příště už jí koupíme.
Domů nám zbývá ještě 330 km. Tak jedeme jen ze zastávkami na doplnění paliva. Až do Dolního Dvořiště jsme jeli na chorvatský plyn.
Do Varnsdorfu jsme dojeli 21.8.2007 v 02 hodin. Konečný stav tachometru 129 876 km. Najeli jsme tedy na této dovolené 2096 km. No a to je letos ze zahraničí vše.
Posted in 2007 ? Chorvatsko Istrie, Cestopisy Itálie | Leave a comment

Expedice 2011

Týdenní plavbu na Jadranu v roce 2011 jsme tentokráte absolvovali jako výhradně „pánskou jízdu“. Posádku lodě tvořila parta chlapů z Varnsdorfu a Prahy. Celkem i s kapitánem nás bylo 8.
Seznam posádky:
Lubomír – kapitán
Radek Š. – první důstojník
Radek M. – plavčík u kotvy a muringu
Pavel – kormidelník a strojník
Jindra – plavčík kameraman
Milan – plavčík tlumočník
Jan S. – plavčík navigátor
Jan K. – plavčík pohodář
Loď a vše potřebné k vyplutí zajistil kapitán Luboš. Ten také rozdal, na poslední seznamovací schůzce s posádkou, úkoly k zajištění plavby,jídla,cesty apod.Tyto seznamovací schůzky
( celkem 2 ) proběhly ve Varnsdorfu v jedné útulné restauraci a tak i posádka se měla možnost seznamovat s celkovým průběhem příprav na plavbu. Byla také doladěna trasa plavby s konečným rozhodnutím plout na jih Jadranu.
Plány plavby:
Vyplouváme tedy dne 18.června z maríny AC Zaton Šibeník s lodí jménem TANSY
Odjezd z Varnsdorfu 17. června v poledne. Tedy v poledne začal kapitán objíždět a nakládat jednotlivé členy posádky. Po naložení všech věcí, proviantu a potřebného množství piv jsme okolo půl třetí odpoledne opustili město Varnsdorf a ujížděli minibusem Ford Tranzit směrem Svor,Cvikov, Mnichovo Hradiště,Mladá Boleslav,Nymburk,Kolín,Jihlava a Znojmo k česko-rakouským hranicím. Před Hatěmi na nás čekali další dva členové posádky z Prahy,kteří jeli samostatně svým autem.
Pokračoval přejezd Rakouska, Slovinska a dále do Chorvatska. Většinou po dálnicích a tak to docela frčelo.
Ráno okolo sedmé hodiny jsme dorazili do Zatonu. Tam jsme čekali na převzetí lodi. No tentokráte jim to docela trvalo,uklízečky se moc nehonily a tak jsme z maríny vyplouvali až v odpoledních hodinách.
V plánu bylo doplout do Skradinu a případně si prohlédnout Národní park Krka. To ale už tento den nebylo možné stihnout a tak zůstalo jen u prohlídky Skradinu a návštěvy místní restaurace. Tam také bylo první přespání na lodi. Napluto ten den 6 Nm.
Do Národního parku Krka se šlo další den dopoledne. 19.června byla tedy prohlídka splavů Krka a pak jsme pluli směrem k Šibeníku a dále volným mořem kolem Primoštenu, Rogoznica až na ostrov Šolta do zátoky Maslnica. Napluli jsme toho dne přes 38 Nm. Druhá noc na lodi proběhla v klidné zátoce.
20. června jsme vypluji docela časně a užívali si plavbu, sice na motor, ale pěknou až k ostrovu Hvar. Se zastávkami na koupání, slunění a prozkoumání malých ostrůvku jsme celý den strávili na volném moři. Konec této denní plavby byl v zátoce Lovišče na ostrově Sčedro
Napluto 34 Nm. Loď jsme ukotvili na kotvu 20 metrů od břehu s tím, že záď byla přivázána dvěma lany na břeh a to ke stromu a jednomu pacholíkovi. Přesto jsme v noci, když přišla náhlá Bora, měli problém. Kotva se uvolnila a vítr nás navál ke břehu. Naštěstí jsme to včas zjistili a vše zachránili.Kapitán velel a posádka dobře spolupracovala a tak stačilo jen loď znovu ukotvit. Zřejmě se kotva při tlaku větru a splouvání lodě ke břehu zasekla znova a lépe do dna. Tím došlo k tomu, že jsme sice byli lodí u skalnatého břehu, ale dále nás to nehnalo. Stačilo jen nastartovat motor,srovnat loď od břehu a při navíjení kotvy citem dopnout lana, která byla uvázána ke břehu. No a protože loď byla stabilní i v silném větru, tak jsme Boru přečkali na místě. V zátoce bylo v tu dobu několik lodí, řekl bych že něco přes 10, a z toho více jak polovina zátoku při Boře v noci kolem půl třetí hodiny ranní opustila. My a několik málo lodí jsme zůstali. Bora trval tak přibližně necelou hodinu a jak náhle přišla, tak i náhle odešla.
21. června jsme pluli za Ščedra na Korčulu, Tedy až do města Korčula, kde jsme kotvili v Maríně ACI přímo u centra starého města. Během plavby byla jedna zastávka na koupání. Ta byla přes poledne, s obědem v zátoce, pokusem ulovit nějaké ryby do sítě ( marně ), a pozorováním dvou delfínů plavajících blízko našeho kotvení. Pozdě odpoledne jsme zvedli kotvu a pak stavěli už jen v Korčule u benzínové pumpy na doplnění nafty. Napluto 25 Nm. Podvečerní prohlídka Korčuli a večerní návštěva restaurací následovala.Noc proběhla v klidu a bez rušivých momentů.
22.června ráno po snídani opouštíme Korčulu a plujeme mezi ostrovy Korčula a Pelješac k misu Lovišče a dále k misu Sučuraj na ostrově Hvar. Tam jsme na nejvýchodnějším bodě naší plavby a pak už směřujeme na sever kolem Makarské k ostrovu Brač a na jeho severní straně do zátoky Luka. Ta , jak se později ukázalo, byla nejhezčí zátoka, kterou jsme na této týdenní plavbě navštívili. No se vším, krásné prostředí, čistotou, sprchou a restaurací Pipo. Napluto 43 Nm.
Zde jsme noc přečkali v té největší pohodě až na to, že ze sousední lodě se starší posádkou důchodců na pravoboku, nás ráno nikdo nepozdravil. No jak jinak, bylo trochu více veselo, než oni důchodci mohli skousnout i přes to, že mimo kapitána sousední lodě na levoboku se slovenskou posádkou, nikdo nebyl pod obraz.
23.června opouštíme zátoku Luka a plujeme Bračským kanálem a potom Splitským kanálem, Trogirským kanálem k Trogiru. Cestou několik zastávek na koupání, no a také oběd. V Trogiru kotvíme mimo molo a tak gumovým člunem dopravujeme posádku po částech na břeh. Hlídkovat na lodi zůstává Pavel a ostatní členové posádky jdou na krátkou prohlídku města a po nákupech.
K večeru odplouváme a směřujeme dále k severu, do zátoky Vinišče, kde budeme nocovat. Klidná zátoka, kde kotvíme uprostřed uvázání jednou kotvou. Noc byla klidná a bez větu. Napluto toho dne 40,5 Nm.
24.června nás čekala poslední cesta a to až do Zatonu. Propluli jsme tedy znovu kolem Rogoznice a Primoštenu až k ostrovu Zlarin. Tam v zátoce bylo ještě polední koupání a oběd a pak následovala plavba mezi Zlarinem a pevninou k pevnosti před Šibenikem. No, konečně nám trochu fouknul vítr a tak jsme tuto úžlabinu křižovali křížem krážem na plachty a užívali si plavbu bez hluku motoru. Poslední plavba a tak krásná.
No jen kdyby nám nezkřížil cestu jeden chorvatský rybář s malou bárkou na motor. Nedbaje námořních předpisů nám kříží cestu a je zřejmé, že dojde ke srážce. No nevím jestli ho na poslední chvíli osvítil duch svatý a nebo mu konečně došlo, kdo má přednost na pomyslné křižovatce, že na poslední chvíli dal zpátečku a ke srážce nedošlo. UF – to jsme si oddechli. Jen kamarád Chorvat si to nějak nechtěl nechat líbit. Tedy to, že jsme mu nedali přednost na jeho rybníku a drze pluli ve svém směru. Plul vedle nás až k Šibeníku a cestou gesty vyhrožoval. No a na benzínce v Šibeníku, kde jsme čerpali naftu do lodi, chtěl na obsluze, aby nám naftu nedala. To však pro něj nedopadlo a tak jsme po doplnění nádrží vypluji směr Zaton. No na závěr plavby trochu vzrušení nám jen dodalo k výborné náladě. V duchu jsme však stejně každý truchlili, že nádherný týden na lodi končí. Napluto 36 Nm.
Poslední noc na lodi jsme strávili už v domovské maríne v Zatonu.
25.června jsme hned ráno po snídani vynesli všechny svoje věci z lodě do auta, stáhli bojovou zástavu a českou vlajku, předali loď a vyrazili k domovu. Po stejné trase jak jsme přijeli a tak jsme další den nad ránem kolem půl třetí dorazili do Varnsdorfu. Je potřeba zmínit ještě jednu perličku z cesty. Abychom se vyhnuli v noci nebezpečné cestě z Mladé Boleslavy na Českou Lípu a Varnsdorf, jsme se rozhodli, že pojedeme přes Liberec po dálnici až co nejdále to jde. To ale znamenalo jet přes Polsko a Německo. V Německu před Žitavou nás staví německá policie. Běžná kontrola dokladů následuje. Kapitán Lubomír hledá doklady a zjišťuje, že doklady od vozidla Ford Tranzit nemá. Místo nich vezl sebou jiné doklady od jiného vozidla. No TRAPAS. Policie, dvě policajtky německé, nechápali a když jsme jim vysvětlili, že se vracíme z dovolené v Chorvatsku a najeli tisíce kilometrů bez dokladu od auta se rozesmály a mávly rukou, ať jedeme tedy dále. A tak jsme v klidu dorazili domů
Posted in Expedice 2011 | Leave a comment

2010 – „Rooster“

Za novými zážitky jsme se vydali plachetnicí Bavaria 36 jménem Rooster po Jadranu. Ale abych nepředbíhal sled událostí, je třeba začít tím, že novopečený Kapitán námořní plavby urputně sháněl posádku lodi od listopadu 2009. No, posádka se našla v příbuzenstvu a tak jsme v prosinci 2009 loď objednali a na počítači si zadali odpočítávání dnů k výjezdu.
Kapitán připravil plán plavby na jednotlivé dny ( Trasa:12.613.614.615.616.617.618.619.6,) a zajistil vše kolem příprav, včetně pojištění, pokynů k posádce a pod.
Nadešel den „D“ a 11.6.2010 vyrážíme červenou Fabií směr Hradec Králové, kde na nás čekala část posádky. Z Hradce jedeme dvěma auty směr Brno.
Cesta do Chorvatska
Jeli jsme nonstop přes noc a střídali se dva řidiči. No do Sukošanu jsme dojeli kolem 10. hodiny ráno a hned začali s převzetím lodě. Marína Sukošan Z toho jsem jako Kapitán měl nejvetší strach a to proto, že neumím ani chorvatsky ani anglicky a tak jsem se bál, že nebudu všemu rozumět. Nakonec mé obavy byly zbytečné a to proto, že i ti Chorvaté se snažili, abychom si tu plachetnici přeci jen půjčili. Plachetnice „Rooster“Kolem 12. hodiny jsme měli plachetnici převzatou a po nalodění všech osobních věcí a zaparkování aut na odstavném parkovišti jsme byli připraveni vyplout. No bylo ještě potřeba koupit povolenku na rybolov a také jsme se snažili sehnat kartu na internet. Povolenka k rybolovu byla koupena za cca 800 Kuna, ale internetovou kartu jsme nesehnali. Byly už vykoupené a další by byly k mání až v pondělí.
Před vyplutím jsme se ještě v klidu naobědvali v kajutě plachetnice a po krátké instruktáži posádky,kterou provedl Kapitán, jsme zahájili plavbu. No vyplutí z maríny nám komplikoval silný boční vítr a tak nám s vyplutím pomohli pracovníci maríny.
Na volném moři jsme si vyzkoušeli ovládání plachetnice a to jak na motor, tak na plachty.       Plavčíci u kormidlaPlavčíci v akci
Tak jsme křižovali Zadarským kanálem a učili se plachtění.Obr.1, Bylo i koupání v moři. Proti původnímu plánu, kterým jsme měli končit plavbu tento den u obce Komasebo a přespat uvázáni k bojce, jsme se vrátili zpět do maríny v Sukošanu a přespali uvázáni k molu.Obr.1,
Obr.2, Důvod změny plánu trasy byl vynucený situaci, a to tím, že byl uzavřen průplav pod mostem Malí Ždrelac.
13.6.2010 jsme tedy ráno po snídani znovu vyplouvali z domovského přístavu v Sukošanu a propluli celým Zadarským kanálem na sever podél ostrova Ugljan a vpluli do Stredného kanálu.
U Bunkru
Cílem dopolední plavby byl Bunkr. Tam jsme zakotvili a provedli průzkum Bunkru a jeho okolí. Bylo i koupání v zátoce s teplou vodou. Oběd a pak už pokračujeme dále na sever směr Veli Rat. Zastávka u  vraku potopené lodi, kde posádka za pomocí člunu provedla průzkum vraku. Potom jsme pluli podél majáku Veli Rat k jihu podél ostrova Dlgi Otok do zátoky Sakarun. Tam dnešní plavba skončila a ukotveni ke dnu dvěma kotvami jsme byli připraveni k přenocování. Od moře však foukal vítr a nesl sebou dlouhé vlny a tak naše plachetnice se neskutečně houpala na vlnách. To byl první křest odolnosti posádky s mořskou nevolností. No až na jeden případ to dopadlo bez újmy. Jen Alenka i přes to, že požila nekolik Kinedrilů krmila ryby přes palubu.
Ráno 14.6.2010 jsme posnídali v zátoce a také vyzkoušeli úspěšně rybolov. No jen malá ryba .Obr.1,
Kapitán
Plavba pokračovala podél ostrova Dlgi Otok směr jižní cíp. Většinou na motor – nebyl vítr. První zastávkou bylo Jezero Mir a kamenné homole u jezera. Celá posádka se vylodila a provedla průzkum homolí a koupání v jezeře. Obr.1,Obr.2, Kapitán počkal s plachetnicí na volném moři a to proto, že nebylo možnosti se ukotvit. V této části byla hloubka i 100 m a pobřeží skalnaté.
Pak pokračovala plavba do zátoky Telašcica, Obr.1, kde jsme v malé zátoce ukotvili plachetnici ke dnu dvěma kotvami. No tady bylo moře klidné a žádné vlny. Noc proběhla v klidu a celá posádka se dobře vyspala.
Torzo hradu na ostrově Mana
15.6.2010 jsme po snídani,koupání a krátké relaxaci  v pěkné klidné zátoce vypluli směr Kornáty. Pluli jsme mezi ostrovy a kupodivu i na plachty. Tady vítr byl. První zastávkou bylo vylodění se posádky u ostrova Mana. Tam  je pěkná zřícenina hradu a tak posádka provedla průzkum. Hrad je na vyvýšenině, ze které byl krásný rozhled na ostrovy Kornáty.Obr.1,
Obr.2,Obr.3,Obr.4,
Pak plavba pokračovala až k misu Opat a dále přes Murterské moře k městečku Murter. Tam jsme zapluli do mariny Hramina a ukotvili plachetnici k molu a připravili vše k přečkání noci. Bylo to dobré rozhodnutí, jak se později ukázalo, v noci přišla pěkná bouřka. My jsme však ještě stihli prohlídku města a večerní zmrzlinu u stánku. Proběhlo také doplnění vody do nádrží lodě a dobíjení baterií.
16.6.2010 jsme z mariny vyjeli po natankování nafty do plachetnice kolem 9. hodiny. Ten den bylo po ránu pod mrakem a foukal dost vítr. My jsme pluli podél ostrova Murter k jihu směr Šibeník. Po vplutí do Muterského moře jsme roztáhli plachty. Pěkně nám foukalo a my pluli po větru. Byly však také velké vlny. Plachtění bylo super, ale náklon lodě skoro 45 stupňů část posádky nezvládala. Kapitán proto vydal rozkaz stáhnout plachty. Tak potom zase jen na motor. Počasí se ale postupně vybralo a na plachty jsme se vrátili znovu těsně před Šibenikem. Tam jsme dopluli před polednem a tak posádka provedla průzkum města a jeho památek.
Odplouváme ze Šibeníku
Obr.1
Pak jsme pokračovali směr Skradin. To plujeme už mimo moře a ve sladké vodě z řeky Krka. Před dálničním mostem, před Skradinem, zaplouváme do zátoky a ukotvujeme loď ke dnu dvěma kotvami. Příprava na večeři a noc. Ta proběhla v klidu za svitu měsíce a hvězd, bez větru a vln.
V zátoce před Skradinem
17.6.2010 Ráno vplouváme do zátoky před Skradinem a ukotvujeme loď mimo marímu kotvou a lanem k borovicím na břehu. Pak část posádky jde na dopolední výlet do Národního parku Krka. Kapitán a Alenka zůstavají na plachetnici a připravují pro posádku oběd. Spojení mezi odchozí částí posádky a lodí je zabezpečeno vysílačkami. Asi po třech hodinách dostává Kapitán vysílačkou zprávu, že posádka je v městešku Skradin a tak opouští s Alenkou plachetnici a jde také na prohlídku městečka. Byla i zmrzlina.
Pevnost před Šibeníkem
Po návratu na plachetnici jsme vyrazili směr Šibenik a dále podél pobřeží k městečku Tribun. Tam jsme ukotvili plachetnici v maríne Danuvius. Ta byla ze všech marín, co jsme v nich nocovali, nejdražší. Večer byla prohlídka městečka a také zmrzlina.Obr.1Obr.2, Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7,
18.6.2010 jsme vypluli z maríny v Tribuni a pokračovali podél ostrova Murter, Murterským mořem na sever do Zadarského kanálu. Byla to poslední dlouhá plavba a tak jsme stavěli jen v malé zátoce na oběd, odpoledne na zmrzlinu u městečka Svatý Filip a Petr Obr.1, a pak až na večeři v Kuklici.
Svatý Filip a Petr - zmrzlina
Kuklica
Tento den jsme si plachtění docela užili. Pluli jsme proti větru a tak jsme to pěkně křižovali.Obr.1
Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5,  Před západem slunce jsme zapluli do domovské maríny v Sukošanu a na lodi oslavili úspěšnou plavbu. Bylo potřeba vypít všechno pivo, co zbylo ze zásob.Obr.1,
Marína Sukošan
19.6.2010 Ráno jsme doplnili naftu a proběhlo předání plachetnice.Obr.1Obr.2Obr.3,. Kupodivu bylo vše v pořádku a tak si Kapitán oddechl.
Jdeme do Zadaru
Pak jsme se ještě zajeli podívat do Zadaru na památky a po nákupech suvenýrů. Obr.1Obr.2Obr.3,.
Jedeme domů
Kolem 14. hodiny, rozděleni ve dvou autech, jsme odjeli směr domov, Česká republika.
Tak skončila první plavba CA LUBALLA Varnsdorf. Jistě nebyla poslední a tak, kdo má zájem, může se na plavbu přihlásit na rok 2011
Posted in 2010 "Rooster" | Leave a comment

Kapitánský kurz

Celé to začalo vyplněním přihlášky uveřejněné na jachting.info. No a pak už všichni, co ji odeslali poštou, čekali na to, zda budou mít štěstí a budou vylosovaní. Mně to štěstí přálo a v srpnu, zrovna když jsem byl v Chorvatsku na dovolené, přišla SMS z jachting.info – „Byl jste vybrán??.“ No to bylo překvapení! Velká radost, ale i trochu obava, co bude dál.Začal jsem tedy shánět informace, co a jak bude, co se učit a podobně. No jen to čekání na odjezd bylo nekonečné.Ale nakonec to přišlo.
2.10.2009 vyjíždím z Varnsdorfu napakovaný baťohem, velkou sportovní taškou, nákupní taškou z Ikei a další od Vietnamců. Takže s kamerou celkem pět zavazadel a to hodně těžkých. Mimo osobní věci,oblečení,boty,holinky, to bylo i jídlo pro 7 osob posádky na den, drogérie na loď, dva měniče proudu, baterky a spousta kabelů, nabíječky a jiné. Vše o celkové váze cca 40 kg.Už dorazit s tímto nákladem k autobusu byl problém.Šťastně odjíždím v 17:30 hod. busem jménem Quick (mini provedení autobusu) směr Praha. 19:40 hodin na konečné Praha nádraží Holešovice se opět ověšuji svými zavazadly a nabírám směr pražské Metro. Potřebuji se dostat na Černý Most a tak s jedním přestupem mi to trvalo skoro hodinu No sláva, jsem na Černém Mostě a zde čekám na domluvený odvoz. Zajišťoval ho námořník Petr, který vyjel z Hradce Králové a v Praze nabíral mě a slečnu námořníci Inku. Z Hradce s Petrem přijel i další kolega, námořník Filip, který byl sice vylosován jako první náhradník, ale proto že z 6 vylosovaných jedna zájemkyně svou účast zrušila, jel tedy on. Na Černý Most se dostavila i slečna Inka a tak ve 21:05 společně vyrážíme hodně naloženým Passatem směr Brno a Mikulov. Pořád po dálnici, i když ta naše D1 je jako stará Drážďanka (byla z panelů) a tak to celou dobu jen drncá.
V Mikulově před hranicemi s Rakouskem jsme byli už před půlnocí. Tam jsme na čerpací stanici čekali na další dva námořníky, kteří měli přijet z Ostravy.V půl jedné dorazili a po dočerpání pohonných hmot,instrukcích kudy se pojede, vyrážíme dále. Ještě je nutné podotknout, že jsem se přemístil i se zavazadly do auta z Ostravy. Byla to Škoda Octavia. Cesta byla určena směr Vídeň, Gráz a pak dále do Slovinska s tím, že ve Slovinsku nepojedeme po dálnicích. Spojení mezi auty zajišťovali dvě vysílačky. Asi po dvou hodinách jízdy, někde za Vídni se střídají v autě řidiči. Bylo už dost hodin a na mě šlo spaní. Tak jsem si zul boty a uložil se ke spánku na zadním sedadle přes celou její délku. Usnul jsem asi dosti rychle. Jestli se mi něco zdálo nevím, ale probudila mě hlasitá rána a náraz. Havárie auta
havárie auta
havarie auta
V tom momentě jsem ani netušil, že jsme havarovali na dálnici a auto je na šrot. Vím jen to, že jsem měl dosti málo místa na to abych se zvednul, obul si boty a vylezl ven z auta.Kolegové námořníci z předních sedadel už v autě nebyli. Trochu vrávorám, obcházím auto a stále nevěřím tomu co se stalo.Pak začínám hledat brýle, které jsem odložil do boční přihrádky levých zadních dveří. Je tma a ať šmátrám rukama jak je to jen možné, nejsou k nalezení. Všude jen samé střepy. Začínám mít obavu, že moje brýle za 10 tisíc Kč jsou v čudu. Pátrám však dále a nakonec je nacházím mezi pedály u řidiče. Sláva, zdají se být celé, nerozbité a v pořádku. Nasazuji brýle a pak teprve vidím tu spoušť.Auto napasované pod svodidlem v příkopu a všechno je na „sračku“.Kolegové z Ostravy také pobíhají kolem. Jelikož jsem necítil žádnou bolest, usuzoval jsem, že jen zázrakem jsem z toho vraku vylezl bez zranění. Ostatní kolegové také tvrdí, že jsou v pořádku. Až později zjišťuji, že mám pořádnou bouli na hlavě. Při dotyku to bolí, ale nic vážného. Uvědomuji si, že jsem jen myslel na to, že kurz jachtingu v Chorvatsku pro mě skončil v Rakousku na dálnici před Grázem. Mobilem volám kolegům do druhého auta a říkám jim, co se stalo, že jsme měli nehodu a ať to otočí a přijedou k nám. Kolegové z Ostravy mezitím volali policii a havarijní službu.Asi po hodině a půl se domlouváme, že já přesednu do Passatu a kolegové z Hradce, já a slečna Inka pojedeme dále do Chorvatska. Odjíždíme s ne zrovna dobrou náladou a mění se směr trasy. Jedeme přes Maďarsko, kde to Petr zná a tak opouštíme rakouskou dálnici. Cesta do Chorvatska už proběhla bez problémů.
3.10.2009.- sobota v 11 hodin dopoledne už stojíme na parkovišti v maríně v Zadaru.Kupodivu zjišťujeme, že je to ta marína, kde se máme setkat s kapitánem a instruktorem kurzu Romanem Verbou.
příjez do Zadaru - marína
Počasí v Zadaru nám ukazuje, že bude pěkně slunečné. Ani zde nefouká tak jako na kopcích nad Zadarem.Obr.1,Obr.2,Okolo jedné hodiny už přebíráme loď jménem Dolsi a pod vedením kapitána Romana začínáme s kurzem.Obr.1,Obr.2, Krátké seznámení se s lodí a vyplouváme z maríny na moře.Obr.1Obr.2, Tam nás kapitán učí ukotvení lodi na volném moři (stání na kotvě). V přestávce se koupeme v moři a je to super. Pak se přeplouváme Zadarským kanálem k ostrovu Ugljan k městečku Kukljica, kde v malé maríne ukotvujeme plachetnici s tím, že na tomto místě budeme i nocovat.Obr.1,Obr.2, Vše je prováděno formou praktické ukázky s nácvikem všech úkonů. Během plavby jsme společně s námořnicí Inkou připravili večeři. Lečo s klobásou, zahuštěné vajíčkem a chleba. Krátce před 19. hodinou kapitán velí volno posádce a tak následuje krátká prohlídka městečka. Na hlídce na lodi zůstávám já. Se soumrakem po krásném západu slunce jdeme všichni spát. Rozdělení kabin na lodi bylo už při převzetí plachetnice a tak Inka má kabinku na přídi,já levou boční na zádi, Filip obsadil pravou boční na zádi a Petr s kapitánem Romanem spí v salonku. Noc byla klidná a spalo se nám dobře.
4.10.2009 – neděle vstáváme před sedmou hodinou do pěkného dne. Východ slunce byl úžasný a nebe bez mráčků. Kapitán nás seznamuje s denním rozvrhem a pak vyplouváme zpět, přes Zadarský kanál do maríny v Zadaru.
při vyuce
To už stojíme za kormidlem postupně všichni z posádky.Během plavby jsme se nasnídali. V maríne celý den cvičíme zaplutí do maríny,k molu, uvázání lodi k molu, manévr odplutí od mola a z maríny. „Levé lano na palubu???..“ a jiné jsme hlásili všichni s postupným vystřídáním se u kormidla.Obr.1,Ten den měli službu v kuchyni Petr s Filipem a tak k obědu připravili špagetovou amoletu.Obr.1,Obr.2, Odpoledne jsme se učili další manévry v maríně. Změnu směru lodi vpravo, vlevo,vpřed a vzad. To bylo super. Kapitán Roman každého naváděl a instruoval, co má dělat a dbal na to, abychom snad nějak nepoškodili jiné zaparkované lodě v maríně. Přiznám se, že když říkal, přidej, přidej, máš dost času, máš dost místa a já točil kormidlem, nacouvával na jinou jachtu za „X melounů“ bortili se mi strachy kolena.Ale všichni jsme to dobře zvládli a poznali, že to chce jen cvik, pozornost a opatrnost. K večeru jsme vypluli z maríny na volné moře a bylo koupání. Když zapadlo sluníčko, červené jako lampion, jsme zapluli zpět do maríny v Zadaru.
měsíc nad Zadarem
Petr a Filip připravili večeři. Rybí pomazánku s chlebem. Obr.1,Pak už byla volná zábava v kokpitu. Roman vyprávěl spoustu super vtipů a tak jsme šli spát někdy krátce před půlnocí.
5.10.2009 – pondělí hned po snídani, kterou připravovala se mnou námořnice Inka, měli jsme ten den službu v kuchyni,jsme doplnili nádrže s vodou, dokoupili zásoby chleba a pití na tři dny,natankovali plnou nádrž nafty. Pak jsme pokračovali ve výcviku. Opět to bylo v maríně a znova dopředu,dozadu, k molu předem,zadem, otočka na místě atd. Všichni jsme se vystřídali u kormidla.
odplouváme ze Zadaru
To probíhalo asi do 10 hodin, pak jsme vypluli z maríny. Před marínou jsme ještě rozvinuli na stožáru vlajky sponzorů YachtNet, Gotop a Jachting.info a kapitán Roman nám předal jachtařské rukavice také od sponzorů.Obr.1,Obr.2,Obr.3,Obr.4,Obr.5,No a potom už plnou parou vpřed. Nefouká a tak zase jen na motor. Propluli jsme Zadarským kanálem na severozápad a malým průlivem do Středního kanálu.Tam začíná foukat a tak jdeme do plachet. Tím je i rozhodnuto o dalším dopoledním výcviku. Práce s plachtou Gena proti větru. Průběžně je rychlost větru i 10 uzlů. Každý se střídáme u lan. Plachta vpravo a pak zase vlevo. Stále do kola. Využíváme vítr a tak cvičíme přes poledne až do 14 hodin. Pak ukotvujeme loď u ostrova Veli Iž. Rychle připravuji s námořnicí Inkou oběd. Chalupářský guláš s knedlíkem. Po obědě bylo koupání a pak až do večera výcvik v kokpitu, teorie. Světla, přednosti a radiové spojení. U tohoto posledního, radiové spojení musím zmínit svůj pocit, který se mě zmocnil a hodně dlouho mě držel. „Tady můj sen o získání kapitánského průkazu končí. Angličtina = moje zkáza.“ No uvidíme, budu se pilně učit. K večeři byla gulášová polévka s chlebem. Po západu slunce uvazujeme plachetnici na boji u městečka Mali Iž. Tady jdeme všichni brzo spát.
6.10.2009 – úterý hned za úsvitu opouštíme boji a spouštíme kotvu o kousek dále.Pak příprava snídaně a jdeme do dalšího výcviku. Začalo zase foukat a tak to využijeme pro další výcvik s plachtami. Přichází na řadu hlavní plachta, změna směru proti větru, pak po větru. Následuje manévr otočení lodi o 360 stupňů. Cvičíme až do odpoledne, kdy vítr zeslábl. Plujeme na místo, kde jsme ráno byli na kotvě a následuje příprava oběda a oběd.Španělský ptáček s rýží. Připravovali to námořníci Petr a Filip, kteří měli ten den službu. Ptáčky připravila v Čechách do sklenice Babička Filipa.Po obědě bylo povinné volno a oddech. Koupání se samostudiem a podobně. To proto, že nás večer čekal noční výcvik.
připlouváme k bunkru
Po 16. hodině odplouváme za chodu motoru k bunkru, poblíž městečka Dragove.Tam nacvičujeme až do večera připlutí k molu bokem.K večeři na všeobecnou žádost byla opět špagetová amoleta.Obr.1,Obr.2, Po večeři čekáme na setmění a pak následuje noční přeplavba. Kapitán Roman stanovuje cíl plavby zátoka Čunj v hloubi zátoky Pantera. Dává příkaz celé posádce, že je to vše na nás, jak proplujeme.Určujeme kurz Jižni Rt, pak proplouváme Sestrunský kanál kolem ostrova Tun.V. dále Velkým Žeplem do Sedmovrače. Pak úžlabinou Brščak (3 metry hloubka) do zátoky L.Solisčica a dál do zátoky Pantera, kolem mariny Veli Rat do zátoky Čunj Celá posádka spolupracuje v hledání majáků na obzoru, určování polohy dle náměru a mapy.Čtení hloubek z mapy a její sledování hloubkoměrem. Odhadování vzdáleností a jiné pro bezpečnou plavbu. Do zátoky Čunj proplouváme úzkou plavební dráhou a za použití baterek si nacvičujeme odrazky na neosvětlených laterálních znacích. Plavební dráha je tak úzká, že po obou bocích lodi zůstává sotva půl druhého metru. Postupně se všichni střídáme za kormidlem, aby si to každý mohl vyzkoušet. Pak uvazujeme loď k bojce a jdeme spát. To už hodiny odbíjí jednu hodinu po půlnoci.
vrak
7.10.2009 – středa vyplouváme před 9. hodinou a máme namířeno k vraku, který je nedaleko majáku Veli Rat. Musíme znova proplout úzkou plavební dráhou ale to už ve dne je daleko jednodušší. Za plavby je podávána snídaně. U vraku spouštíme kotvu a je krátká přestávka. Petr a Filip oblékají neopren a plavou prozkoumat vrak. Inka také plave a já pádluji na záchranném člunu. Je to zajímavé zpestření našeho výcviku jachtingu. Po hodině zvedáme kotvu a opět pod motorem plujeme kolem majáku Veli Rat. Podél ostrova Dlgi Otok proplouváme kolem mysu Lopata do zátoky Sakarun.
v zátoce
Je to krásná zátoka s písečnou pláží a písečným dnem. Ukotvujeme loď a okamžitě všichni do vody, no a i kapitán Roman. Voda má pěkných 27 stupňů Celsia a je nádherně čistá a průsvitná.Obr.1,Obr.2,Obr.3,Obr.4, Filip se potápí a za chvíli už dodává na loď plno škeblí. Kapitán zůstává u lodi, ale ostatní posádka plave na břeh a tam se hodinu sluní na písku. To bylo opravdu super.Oběd připravovala námořnice Inka. Maso s papriko-rajčatovým sosem a rýži. Opravdu dobré. Po obědě následoval další výcvik teorie. Práce s mapou – měření vzdáleností,určování směru,kurzu kormidelního a reálného. Čtení značek z mapy, majáků,a dalších znaků. Také něco z meteorologie, Bora ,Jugo, Maestral, Navara..Vlajkové signály a nakonec hláskovací abeceda. Pak samostudium, každý podle svých potřeb. Já zaznamenávám malý pokrok v oněch třech větách angličtiny pro radiovou komunikaci.Celý den bylo teplo, slunečno a bezvětří. Proto kapitán rozhoduje, že zde v této zátoce také přečkáme noc. Filip našel pod vodou na dně velký betonový kvádr s kovovým okem a tam jsme uvázali loď. Také u toho kvádru viděl velkou chobotnici,Obr.1, kterou se snažil ulovit, ale bez úspěchu. Mrcha se nedala a vždy se schovala pod betonový kvádr. Večer byl nádherný západ slunce a když vyšel měsíc v úplňku a osvítil zátoku, tak jsme všichni obsadili kokpit a při vyprávění vtipů a různých osobních zážitků poseděli do pozdní noci.
8.1.2009 – čtvrtek Vstáváme za východu slunce a následuje ranní koupání v moři. Pak příprava k odplutí, i když se nikomu z tak pěkné zátoky nechce.V 10 hodin opouštíme zátoku a s kurzem severozápad zpět kolem majáku Veli Rat, mysu Suha do zátoky u obce Soline. Tam je další vrak a tak znovu Petr a Filip provádí jeho průzkum potápěním. Odplouváme asi po hodině a naším dalším cílem je bunkr u mysu Kruna.
u bunkru
Musíme obeplout mys Borji a malý ostrov Galac. Tedy proplout Prolaz Maknáre. Moře je úplně klidné a bez sebemenších vln. V dálce se objevuje jeden delfín. Honem se ho snažím natočit kamerou, ale on moc nespolupracuje a ani se nechce moc ukazovat nad hladinou.Plujeme tedy dál do Sverinačskéko kanálu mezi ostrovi Bugi Otok a Zverinač až k bunkru.V průběhu plavby námořníci Petr a Filip připravili oběd. Rýže a maso s omáčkou.U bunkru nacvičujeme připlutí k molu bokem, ale pozadu.Opravdu těžký zážitek. Loď, hlavně její přední část, moc poslouchat nechce. Obr.1,Obr.2,Obr.3,
Všichni se vystřídáme u kormidla v procvičování manévru a asi po třech hodinách, když se sluníčko schovalo za ostrovem, odplouváme od bunkru.Cíl – marína Zadar, kam připlouváme už za tmy. Cestou každý využíváme čas k samostudium před zkouškou a proběhla i večeře.
9.10.2009 – pátek budíček je v 6 hodin. Ranní hygiena, sprcha v maríne, snídaně a pak příprava na zkoušku. Kapitán Roman nás jednoho po druhém přezkušuje ze znalostí. Jdu jako první, u navigačního stolku odpovídám na jeho otázky. Asi po čtvrt hodině mi Roman podává ruku s tím, že jsem se dobře připravil na zkoušku. Velí zavřít skripta a relaxovat. Postupně se u navigačního stolku vystřídá celá posádka. Je 9 hodin a Roman nám ještě vysvětluje, jak přebírat loď při pronájmu u Chartrové společnosti,vybavení lodě, přístroje a jejich kontrolu, případně kalibraci apod. V 10 hodin opouštíme marínu a plujeme ke kapitanátu. Na Velkém kapitanátě vyřizujeme žádost o zkoušku, platíme poplatek 855 Kun a s těmito doklady jdeme na Malý kapitanát ke zkoušce. No tam nám řekli, že zkoušky začínají ve 13 hodin a tak čekáme a čekáme. Jsme tam úplně první a mezi sebou si stanovujeme pořadí, jak půjdeme ke zkoušce. První já, pak Inka, Filip a nakonec Petr. Ve 12:35 přichází nějaký chorvatský námořník v uniformě kapitána a odemyká dveře zkušební místnosti. Zároveň ukazuje prstem na Inku a velí „Ty“. No a tak nám s pořadím zamíchal sám zkušební komisař. Pozorujeme oknem, přes štěrbiny v žaluzii, co se děje u zkoušky. Po necelých 10 minutách Inka vychází ze zkušební místnosti a má to za sebou. Je kapitánem. Jdu na řadu já. Komisař pokládá několik otázek, začíná mapou,pak světla,přednosti,signály,radiostanice a je hotovo. Začne vypisovat protokol o zkoušce a to už mi je jasné, že to mám za sebou a jsem také kapitánem. To, čeho jsem se nejvíce bál, radiové spojení v angličtině dopadlo pro mě dobře. Komisař se pral jak to udělám když potřebuji doktora. Tak jsem začal odpovídat. PAN PAN MEDIKAL, PAN PAN?.. ale to už mě komisař zastavil a že to je dobře a stačí. No to jsem si oddechl. Odcházím z místnosti s vyplněným protokolem o úspěšném složení zkoušky. Pak nastupuje Filip a po něm Petr. Oba rovněž úspěšní a tak rovněž odcházejí již jako kapitáni. Odcházíme společně na Velký kapitanát, kde odevzdáváme protokoly o zkoušce a je nám vystavený průkaz VODITELJ BRODICE/BOAT SKIPPER. Za 20 minut je hotovo. Jdeme ještě koupit pizzu k obědu a pak už jen zbývá zavolat Romanovi na loď, aby pro nás připlul. Zjišťujeme, že nemáme sebou telefon, ve kterém je uloženo Romanovo číslo a tak vzniká problém. Máváme na molu směrem k lodi jako vrána při vzletu s nadějí, že nás Roman uvidí. To však nefunguje a tak musíme vyhledat druhou skupinu z lodi Mája, která stále čeká na zkoušku před Malým kapitanátem.Oni se spojili se svojí lodi a ta dala vědět Romanovi. Tak to zabralo a po čtvrt hodině už jsme na lodi Dolsi s kapitánem Romanem. Gratulace a pak už pohoda, k obědu pizza a koupání v moři. V 15:30 přeplouváme Zadarským kanálem k ostrovu Ugljan k městečku Kukljica do maríny, kde jsme už jednou spali na kotvě. Před západem slunce ještě proběhlo společné foto na molu s vlajkami sponzorů již jako kapitáni.Obr.1,
užjako kapitáni po zkoužce
Pak bouchá šampáňo , přípitek a už jen zábava. Jdeme na večeři do restaurace v maríně.Obr.1,Obr.2,Obr.3,Obr.4,K nám se přidává druhá skupina nových kapitánů z lodě Mája.Většina jsme si dala k večeři rybu, i když byl výběr „ryba nebo meso“ Bylo to dobré a ve veselé náladě z úspěchu ze zkoušky jsme poseděli až do půlnoci.
10.10.2009 – sobota je dnem odjezdu a předáním lodi v maríně v Zadaru. Tam jsme připluli krátce před 9. hodinou. Za plavby z maríny v Kukljici jsme si každý zabalili svoje věci, připravili se k předání lodi. Přistavení auta zajistil Petr a Roman předal loď. Odjíždíme z mariny a jedeme jen na nejbližší parkoviště. To proto, že si chci koupit námořnické tričko a ostatní také nějaké maličkosti. Zadar opouštíme v 11 hodin a rovnou na dálnici směr domov. Cesta přes Chorvatsko,Maďarsko,Rakousko do Čech. V Mikulově se zastavujeme na večeři a pak už jen zastávka v Brně, kde nás opouští náš instruktor Roma.Je zde doma. Pak zase nepříjemné drncání na D1 až do Prahy, kam přijíždíme půl hodiny po půlnoci. No rozloučením se s kapitánkou Inkou, kapitánem Filipem a kapitánem Petrem, naše společná cesta končí.
TAK HODNĚ ŠŤASTNÝCH PLAVEB KAPITÁNI
Posted in Kapitánský kurz | Leave a comment

2009 – Rotterdam

Holandsko – Rotterdam
víkend 6.5. -10.5.2009
Tak jsme se znovu vydali do Holandska na prodloužený víkend s využitím volných májových dnů.
cesta Německo
Vyjeli jsme ve středu 6.května v odpoledních hodinách z Varnsdorfu a namířili si to na Děčín a Ústí nad Labem, kde jsme naplnili nádrž plynu po její vrchol a pak jsme pokračovali už jen po dálnicích, D8, Drážďany, v Německu 38 (E55),14 (E49) kolem Lipska,za Magdeburgem na 2 (E30) do Hannoveru. Tam jsme dojeli po půlnoci, doplnili ve městě u benzínky LPG , vrátili se na dálnici a na prvním velkém parkovišti ve směru na Bad Oeynhausen ulehli ke spánku. Bylo tam dosti plno a no není divu, vždyť už byla více jak jedna hodina po půlnoci.
7. května 2009
Leiden místo parkování
Ráno jsme vstali až v 8 hodin. To už bylo parkoviště skoro prázdné. Po snídani a osobní hygieně jsme pokračovali v cestě po E34 , pak E30 až k hranicím do Holandska v De Poppe, kde dálnice pokračuje jako A1. V De Lutte jsme znovu dočerpali LPG na nám již známé benzínce. No nutno ještě zmínit to, že jak včera v Německu, tak dneska v Holandsku nás stavěli policajti s celníky na kontrolu. Holandští však byli přívětivější. Z rozhovoru nám došlo, že důvodem ke kontrole byly zatažené závěsy v zadní části auta a to se jim moc nezdálo. No asi si mysleli, že vozíme emigranty. Cesta pokračovala po A1 (E30) na Utrecht a dále až k Bodegravenu, kde jsme odbočili na N11 směr Leiden. Tam jsme dojeli ve 14 hodin a našli si místo na parkování. Následovala prohlídka města. Ta stála za to. Opravdu hezké město
Leiden strom
Nejprve jsme se podívali na starý hřbitov. No to proto, že když jsme doma plánovali tuto cestu pomocí Google Eart a našli si zajímavá místa podle fotografií jiných cestovatelů, zaujal nás jeden opravdu zajímavý strom.Pak jsme prošli město, podívali se i na hrad a kolem 18 hodiny jsme se vrátili k autu na večeři. Obr.1,Obr.2,Obr.3,Obr.4,Obr.5,Obr.6,Obr.7,
Měli jsme v plánu, že po večeři pojdeme zpět do středu města a pokocháme se jeho nádherou ve večerním osvětlení. No dopadlo to jinak. Nacpáni řízkami a salátem ze zásob z domova jsme odpadli na lůžko a probrali se až ráno, krátce před 8 hodinou. No to bylo ale – není divu – po náročné cestě.
Den Haag miniatura
8. května 2009
Po vyfocení brány do města zalité, v ranním sluníčku, jsme Leiden v půl deváté opustili a jeli do Den Haagu. Rovnou k Madurodamu – Miniatura Holandska. No, kdo chce vidět zajímavosti Holandska za jedno dopoledne, tak toto místo nevynechá. My jsme tam dokázali být celých pět hodin. Moc hezké místo udělané a udržované s velkou pečlivostí. Tam si můžete vybrat co a nebo jaká města,či místa v Holandsku navštívíte. Obr.1,Obr.2,Obr.3,
Den Haag mezinárodní soudní dvůr
Následoval pozdní oběd v autě a pak hurá na prohlídku Den Haagu. To za pomocí skládacích koloběžek, které jsme si sebou přivezli.Směr nám určovala GPS a tak první naše zastavení bylo u sídla Internacional Court of Justice (mezinárodní soudní dvůr). Toto místo můžeme však obdivovat jen skrze železná bitevní vrata. Měli jsme však na tomto místě trochu štěstí. Přijel jsem autobus s českou státní poznávací značkou, ze kterého vyskákala banda českých turistů i s průvodcem a chystali se na rychlou prohlídku Den Haagu. Tak jsme se svorně přidali. Na koloběžkách jsme je doháněli ke každému zajímavému místu o kterém průvodce podával informace.
Den Haag
Tak jsme s nimi absolvovali cestu až ke Binnenhofu, kde je sídlo Nizozemského parlamentu a vlády. Po prohlídce nádvoří jsme s nimi ještě obešli dům Mauritdhuis ( královská malířská galerie). Tam jsme bandu Čechů opustili a již Solo pokračovali v prohlídce města. Velkou pasáž, Velký kostel a několik objektů nizozemské šlechty (královská sídla).
Schevenigen pláž
K autu jsme se vrátili v půl osmé večer a jeli se ještě podívat na pobřeží do Schevenigenu. Bylo to zajímavé místo, jen kdyby nefoukal tolik vítr. Byl tak silný Fičák, že jsme si museli přidržovat brýle aby nám je neodfoukl. Ještě že celé molo a přístup k majáku byl i krytý. I tak to byl pěkná zážitek. Původně jsme měli v plánu vyvakovat na pláži a smočit tělo v moři. Ani náhodou !!! Obr.1,Obr.2,Obr.3,
Prošli jsme si tedy promenádu za hotelem Kürhaus a pak odjeli zpět do Den Haagu na místo, kde jsme měli celý den zaparkované auto u areálu Madurodamu. Tak jsme se uložili ke spánku a spali klidně až do rána.
Rotterdam
9. května 2009
Vstáváme v půl deváté a odjíždíme z Den Haagu do Rotterdamu. Tam jsme měli problém se zaparkováním. Buď byl zákaz, nebo placené a to se nám na celý den platit nechtělo. Nakonec jsme našli volné místo mimo placenou zónu, i když bylo trochu dále od středu města. Měli nám tu vzdálenost usnadnit překonat koloběžky ale nějak se nedařilo. Čínský výrobek nevydržel a ztratili jsme šroubek a následně i kolečko. Tak znova k auto, uložit koloběžky a pak už jen pěšmo.
Rotterdam
Prohlídli jsme si Krychle – bydlení v krychlovém apartma, Pastelku – věžák asi hotel, tržiště a pak prošli městem až k Netherlands Euromast, což je vyhlídková věž.
Je vysoká 96 metrů s výtahem a je z ní opravdu pěkný rozhled po Holandsku. Tedy, když máte štěstí a pěkné počasí s velkou viditelností. My jsme to štěstí měli. Kolen 15 hodiny opouštíme věž a pomalu se přemísťujeme po nábřeží k Erasmusbruk (Erasmův most). Procházíme kolem kotviště historických plavidel a při příchodu k mostu zjišťujeme, že máme poslední možnost vyjížďky lodí kolen Rotterdamu. Poslední vyplouvá v 16 hodin a tak spěcháme koupit lístky a hurá na palubu.
Rotterdam
Rotterdam
Rotterdam
Celá plavba trvala něco přes hodinu a půl, a měli jsme možnost vidět místa v největším evropském námořním přístavu i s doky opraven lodí nakládky a vykládky nejrůznějšího zboží, kotviště velkých cestovních námořních lodí a jiné. Také pohled na Rotterdam a jeho výškové stavby, z paluby pěkné lodě se kterou jsme pluli, byl úchvatný.
Nechce se nám, ale pomalu se musíme dostat k autu a pokračovat v cestě,to už směr k domovu. Chceme se ještě podívat do Dordrechtu k 19ti větrným mlýnům.
Dordrecht 19 věterných mlýnů
Tam jsme dorazili kolem půl osmé večér a provedli rychlou prohlídku místa. No byla z toho hodina a tak skoro už za tmy toto místo opouštíme s vědomím, že nás čeká cesta domů.
Pokyny GPS, a ta nás už vyvádí nejkratší cestou k Německu. Jedeme A15, pak A50 na A12 a již v Německu po A3,pak A1, A44,A38 a tak dále. No cesta ubíhala ale ve dvě hodiny po půlnoci jsme to zapíchli na malém parkovišti a spali až do rána.
Německo
10.května 2009
Vstáváme po osmé hodině a pokračujeme v cestě k domovu. Nudná cesta přes Německo je nějak moc dlouhá. Zastavujeme jen na krátké odpočinkové, svačinové či obědové zastávky.Obr.1,Obr.2,Obr.3,Obr.4,
Na české hranice jsme dojeli v 16 hodin odpoledne a přes Hřensko a Děčín rovnou domů do Varnsdorfu. Najeli jsme o tomto prodlouženém víkendu 1865 km a náš stařičký Ford (21 let) nás spolehlivě dovezl. Tak zase někdy jindy, – Holandsko – AHOJ.
Posted in 2009 - Rotterdam | Leave a comment

2007 – Víkendové cestování do Amstrdamu

Protože jsme zrovna neměli co na práci a čekal nás prodloužený víkend, tak jsme se rozhodli, že si jen tak odskočíme do Holandska do Amstrdamu. Luboš provedl prohlídku a přípravu auta a vyrážíme. Počateční stav tachometru 114 184 km.
LPG Ústí nad Labem
4.5.2007 v pátek po práci nakládáme vybavení auta na kempování,zásoby a osobní věci a vyrážíme na cestu. Odjezd z Varnsdorfu v 18:25 hodin směr Děčín,Ústí nad Labem. Tam jedeme proto, že chceme natankovat plnou nádrž plynu a v UL je nejlevnější. Pak najíždíme na nový usek D8 směr Dresden. Vede nás GPS a má zadáno – nejrychlejší – povolené dálnice- povolené placené úseky, a cíl – Amstrdam. Chceme najet co nejvíce km a tak jedeme dlouho do noci. Stavíme na malém parkovišti u dálnice za Magdeburkem v 00:25 hodin a jdeme spát.Obr.1Obr.2Obr.3
Hranice D/NL
5.5.2007 v sobotu po krátkém provedení ranní hygieny pokračujeme dále v cestě do Holandska. Hranice přejíždíme v De Poppe u De Lutte. Tam také poplňujeme LPG(GPL). No ale není to jednoduché. Je jiná pistole a je potřeba redukce. Hledáme jak se domluvit, když v tom na nás promluví osoba u stojanu. „Potřebujete něco?“ Tak tedy můžeme mluvit česky. Vše dobře dopadlo. Dík onomu pánovi, který na nás promluvil česky, který ale nebyl obsluhou pumpy, nýbrž řidičem kamionu. Jezdí po Holandsku a tak holandsky i umí. Pomohl nám moc. Pokračujeme dále s tím, že do GPS je zadán cíl Sneek – nejkratší – mimo dálnice. Sjíždíme z hlavní a GPS nás vede malebnými vesničkami. Cestou musíme udělat místo projíždějícímu peletonu cyklistů. Asi holanský Závod míru.Obr.1,Obr.2.
Sneek
V odpoledních hodinách jsme dorazili do mestěčka Sneek. Je celé prošpekované vodními kanály.Ty nás nejvíce okouzlily a to jsme ještě netušili, že ve vodních kanálech budeme celý tento víkend. Také jsme si prohlédli pěkný gotický kostel. Je státní svátek a tak jsou všude vlajky a lidé posedávají v zahrádkách před restauracemi. Nebo se projíží lodičkami po kanálech. Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5,Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10Obr.11,Obr.12Obr.13Obr.14Obr.15Obr.16,Obr.17Obr.18.
Na hrázi
V 17:15 odjíždíme a směr dáváme přes hráz do Amstrdamu. Na hrázi jsme se zastavili a Alenka navrhovala, že bychom se mohli vykoupat. Jenže ve chvíli, kdy vyskočila z auta a ofouknul jí studený,(skoro ledový) vítr to vzdala. Koupání se nekonalo a tak jsme se jen trochu prošli a smočili jen ruku v moři. Z druhé strany hráze už bylo jezero se sladkou vodou. Voda v moři byla špinavá a plavala na ní nějaká divná pěna. No i kdyby bylo teplo, tak do vody nevlezeme.Obr.1Obr.2Obr.3,
Muiden
Přejíždíme hráz a směřujeme k Amstrdamu. Podle průvodce je v rámci oslav vítězství nad fašismem ve veletržním paláci RAI slavnost za přítomnosti královny. Tak jsme to chtěli také vidět. Bohužel se to ale nepovedlo. Nějak jsme to správný místo nemohli najít a tak to vzdáváme a jedeme za Amstrdam do městečka Muiden. Tam je vodní hrad a také by tam mohlo být nějaké místečko na přespání. Zaparkovali jsme u hradu a šli se podívat po okolí a do města. Byla to příjemná večerní procházka.Obr.1,Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7,Obr.8Obr.9Obr.10Obr.11Obr.12.
Muiden jezero a západ slunce
Prošli jsme kolem loděnice k jezeru, kde jsme měli možnost vidět staré opevnění přístavu. Tam jsme obdivovali nádherný západ slunce. Pak jsme šli malebnými uličkami ke kostelu a odtud napříč městečkem k autu. Zkontrolovali jsme si cedule o parkování a když jsme se ujistili, že v nočních hodinách je parkování bez placení, tak jsme v klidu ulehli ke spánku.Noc byla klidná a dobře jsme se vyspali. Místo nocování.Obr.1,Obr.2Obr.3
6.5.2007 v neděli jsme vstali v 8 hodin a v chladném ránu provedli osobní hygienu na lavičce u auta. Měli jsme v plánu se podívat do Vodního hradu, ale v neděli otevírali až v 11 hodin a proto, že jsme nechtěli čekat, tak jsme jeli do Amstrdamu. Nádherný příjezd. Vedla nás GPS a tak v ní hledáme parkovací garáže. Dovedla nás přesně a tak si balíme věci na celodenní výlet a jdeme k východu. Tam zjišťujeme, že hodina parkování stojí 3 Eura a po 4 hodinách dokonce 3,60 Eur. Chtěli jsme na celý den a to by bylo sakra drahé. Platíme jednu hodinu a vyjíždíme z garáží hledat nové parkování. Je nám jasné, že ve středu města nic levného nenajdeme a tak zajíždíme na okraj. U nějakého přístavu je volné místo a na parkovacích hodinách není nic o placení v neděli. Zase si bereme vše na celý den a odcházíme. V tom nás kolemjdoucí upozorňuje, že v neděli se zde nesmí parkovat. Tak znova nasedáme do auta a nové hledání parkování. Popojeli jsme ale jen několik set metrů do zástavby domů a tam jsme místo našli. Na parkovacích hodinách bylo psáno, že v neděli se neplatí a je parkování ZADARMO.Místo parkování a nocováníPrvní detail místa nocováníDruhý detail místa nocování,AmstrdamHurá povedlo se a tak v klidu vyrážíme na prohlídku Amstrdamu. Plně využíváme GPS, s nastavením pěší trasa se dostáváme do středu města. Bylo nám však jasné, že to nemůžeme všechno za den obejít a tak si platíme výlet po kanálech lodí.Lodí kolem Amstrdamu. Bylo to správné rozhodnutí. Projeli jsme městem a viděli to nejzajímavější. Sice jen z lodě, na které byl i průvodce s výkladem v němčině, angličtině a jiné, podle turistů na palubě. No bohužel v češtině NÉ. Alenka ale Lubošovi překládala z nemčiny. Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5,Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10Obr.11,Obr.12Obr.13Obr.14. Tento výlet lodí trval něco přes hodinu. Pak už jsme šli pěkně po svých do uliček plných kanálů, krásných domů a zajímavých míst: kostel sv.Mikuláše, Váha s trhem, Čínská pagoda, Ulička lásky, Obelisk, náměstí Dam, Stará pošta.Obr.1Obr.2Obr.3,Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9,Obr.10Obr.11Obr.12Obr.13. Jdeme se do auta najíst a trochu si odpočinout. Hledání, kde auto je a cestu k němu jsme nechali na GPS. Nejkratší cestou a co nejrychleji. No ale je tam tolik zajímavých míst, že stejně pořád někde zastavujeme a okukujeme.V autě jsme byli hodinu a půl a pak už zase vyrážíme na prohlídku.Amstrdam a kolaNohy nás už ale bolí a tak to nejde tak rychle. Stejně stále někde stavíme a filmujeme a fotíme. Obr.1Obr.2Obr.3,Obr.4. Přešli jsme přes nejužší most v Amstrdamu, na Waterloo, na náměstí Leidsplein, kde místní sledovali fotbalové utkání a slavili vítězství. Dále jsme prošli kolem studenské jídelny. To už se setmělo a my jsme měli možnost nasáknout noční atmosféru uličky lásky. Tam z výloh nahé ženy lákaly muže k sexuálním hrátkám. Bohužel fotky nebylo možno pořídit. Luboš jen nenápadně točil na kameru. Chodili jsme dlouho do noci po Amstrdamu a hodně unavení jsme šli skoro v půl druhé ráno spát.Větrný mlýn
6.5.2007 v pondělí se probouzíme do mokrého rána. Prší a nás mimo bušení kapek na střechu auta probouzí i celkem slušný provoz kolem nás. Stojíme před školkou a tak kolem nás maminky a tatínkové vodí své upovídané a hlučné ratolesti. Všichni v pláštěnkách a s deštníky. No nic moc probuzení. Startujeme auto a oddáni navigaci GPS jedeme ke skanzenu se větrnými mlýny. Museli jsme ale přejet jeden kanál a nebyl most. Tak tam byl trajekt a za 1,1 Euro nás převezl. Pak už přijíždíme ke skanzenu. Placené parkoviště. První půlhodina ale zdarma a tak vzhledem k počasí – prší a dost vydatně – se rozhodujeme, že tu prohlídku stihneme v té půl hodině. Tak vše v poklusu. Byly tam tři větrné mlýny a z toho jeden v provozu. Také byla ukázka výroby holandského sýra.Obr.1,Obr.2Obr.3Obr.4,Obr.5Obr.6Obr.7,Obr.8Obr.9Obr.10Obr.11Obr.12Obr.13.
Květy z výstavy v Keukenhofu.
Mokří opouštíme skanzen a jedeme do Keukenhofu. Tam se chceme podívat na rozkvetlé cibuloviny a další květiny. Počasí nám ale už vůbec nepřeje. Dosti silně prší a je chladno. Celý areál výstaviště květin v Keukenhofu jsme prošli schováni pod deštníkem. Boty a nohavice promočené. I když už cibuloviny byly dosti odkvetlé, tak to stálo za cenu 15+15+5 Euro + déšť(vstup+vstup+parkovné), za to se na výstavu podívat. Pršelo a na konci prohlídky dokonce lilo jako z konve.Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10,Obr.11Obr.12Obr.13Obr.14Obr.15,
Unavení a durch mokří se loučíme s výstavou a plánujeme cestu domů. O správný směr se postarala naše GPS. Ještě dvě poznámky nutno k cestování po Holandsku uvést. První: GPS nás mnohdy upozorňovala, že jezdíme po Holandsku mínus metrů nad mořem. Několikrát to bylo i pod -10 metrů. Druhá: Pro čerpání LPG (GPL) je nutno vozit sebou redukci z italského na holandský systém. Jedeme dlouho do noci. Kolem jedné hodiny zastavujeme na parkovišti u dálnice v Německu a jdeme spát.
7.5.2007 v úterý ráno kolem 8 hodiny už neprší. Tak se vydáváme dále na cestu domů. Docela nudná cesta po těch německých dálnicích. Pořád samé roviny a když nějaké zvlnění krajiny přeci jen je, tak tam vedle dálnice udělají zvukové a větrné zábrany a není stejně nikam vidět. Jen občas se objeví pole větrných elektráren. Mimochodem, těch jsme na tomto výletě viděli stovky ne-li více. Tak nás dosti udivují nesmyslné aktivity tzv.ochránců přírody v Čechách. Nebo si snad oni myslí, že v Německu, Holandsku a jinde o svoji přírodu nepečují?
Do Varnsdorfu jsme přijeli v odpoledních hodinách. Stav tachometru 116 200 km. Najeli jsme tedy 2 016 km.
Posted in 2007 - Víkendové cestování do Amstrdamu | Leave a comment

2007- Itálie-Puglia

Dovolenou v roce 2007 jsme si opět naplánovali do Itálie. Tentokrát jsme se chtěli podívat na podpatek italské holinky a to na Puglii. Přesněji od Gargána až po Taranto. Většinou podél pobřeží, ale i s vyjížďkami do vnitrozemí. Tak jak jsme už navyklí, vyrážíme začátkem června a to proto, že v tu dobu je v jižní Itálii už dostatečně teplo a mimo hlavní letní sezónu je jak na silnicích, tak ve městech, ale i u moře opravdu méně ruchu.
Rakousko
Tentokráte bylo plánování cesty a i jednotlivých denních tras snadnější především proto, že jsme plně využili naší novou GPS navigaci.Počáteční stav kachometru: 119273km.
8.6.2007 vyjíždíme z Varnsdorfu ve 14:30 hodin směr Mladá Boleslav-Praha-České Budějovice-Dolní Dvořiště. Tam také ještě doplňujeme nádrž LPG a hranice do Rakouska překračujeme ve 22:35 hodin. Tuto cestu jsme dostatečně znali a tak GPS zatím byla jen jako doplněk. Ovšem přes Rakousko a to v nočních hodinách jsme se plně oddali navigaci GPS. Zadání trasy znělo „Cíl Gmunden“ – nejkratší – mimo placené silnice. No to byl pech. Hned za hranicemi jsme sjeli z hlaví silnice č.310 a různými zkratkami jeli na jihozápad, až jsme někde najeli na silnici č.126. Ta nás dovedla až do Linzu. Ten jsme díky GPS projeli bez problémů a silnicí č.1 jsme dojeli do Welsu a Lambachu. Pak už silnicí č.144 až do Gmundenu. Tam jsme dojeli 9.6. krátce před 2.hodinou. Přes GPS jsme si našli parkoviště a přespali v autě. Místo nocování
Plöckenpssu.
9.6.2007Probuzení ráno bylo do slunného dne. Opouštíme parkoviště a sjíždíme k jezeru Traunsee, kde probíhá ranní hygiena, koupání a snídaně. Pak už pokračujeme dále na jih po silnici č.145 na Bad Ischl, Bad Giosern. U jezera Hallstätterr See najíždíme na silnici č.166, po které jedeme až do Hüttau, kde najíždíme na silnici č.99. Ta nás dovedla až k městečku Spittal an der Drau a najíždíme na silnici č.100, která nás dovedla až do Oberdrauburgu. Poté najíždíme na č.110 a ta nás vede už na hranice s Itálií. Projeli jsme tedy Alpami a to několika horskými průsmyky Kitschberg-pass (1749m.n.m.), Katschberg-pass (1657 m.n.m.), Plöckenpass (1360 m.n.m.)
Hranice přejíždíme v 17:05 hodin na Plöckenpassu. Krátká zastávka a pokračujeme po SS52bis až do Tolmeza a dále SS13 do Udine,Varmo a dále na Caorle. Tam jsme dojeli k večeru krátce před 18. hodinou. Proběhlo první koupání v moři a hledání místa na spaní někde směrem k Benátkám. Nakonec jsme za tmy našli malé parkoviště v Ca’Noghera u kostela na Via Paliaga v blízkosti letiště Marco Polo u Benátek. Místo nocování 9.6.2007,obr.1,obr.2,obr.3,obr.4,obr.5
Benátky
10.6.2007Den začal velice slibně. Nebe bez mráčků a nás čekala prohlídka Benátek. U kostela tekla pitná voda a tak jsme provedli krátkou ranní hygienu a vyrazili k Benátkám. Auto jsme nechali na Via San Giuliano in Mestre, v řadě, kde už stálo několik zaparkovaných obytných aut. Pěšky se přesunuli, dosti nebezpečně, po hlavní silnici k nejbližší autobusové zastávce. Sehnali si lístky a prvním busem jeli do Benátek.Místo parkování před Benátkami Celý den jsme prochodili v Benátkách. No i když jsme tam už byli před dvěma roky, tak jsme jim věnovali celý den. Tenkráte jsme je navštívili v podvečer a na prohlídku bylo málo času. Moc se nám tam líbilo a tak jen několik fotek. obr.1,obr.2,obr.3,obr.4,obr.5,obr.6,obr.7,obr.8,obr.9,obr.10
Lido di Volano 2
K autu jsme se vrátili v 18:30 hod. Bylo na svém místě a v pořádku. Do GPS zadáváme cíl Lido di Volano a vyrážíme po nám už známé SS309. Do určeného místa jsme dorazili kolem půl osmé a hledali místo na spaní. Bylo tam velké parkoviště (skoro prázdné), ale s výstražnými tabulemi „Non camping“. Přesto na parkovišti byla obytná auta s italskými SPZ a bylo zjevné, že se tam chystají nocovat. Pro nás to bylo velká otázka, zda se přidat a riskovat pokutu. No rukama a jak se dalo jsme se s jedním Italem dali do rozhovoru a ten nám vysvětlil, že nekempuje, ale jen parkuje. Prý pokud si nerozloží kempové náčiní kolem auta, tak nekempuje, ale parkuje. Bylo rozhodnuto. Přespali jsme na tomto parkovišti v pohodě s ostatními. Samozřemostí bylo i večerní koupání v moři. Jen voda nic moc čistá. Místo nocování 10.6.2007
Lido di Volano
11.6.2007 Ranní koupání v moři a po ovocné snídani vyrážíme. GPS dostala jako cíl San Marino. Cestou se stavujeme pod Ravennou ve městečku Classe a navštěvujeme Basiliku Sant’ Apollinare in Classe.obr.1,obr.2
K San Marinu jsme dorazili ve 13 hodin a lanovkou vyjeli na hrad – sídlo vlády a panovníka.obr.1,obr.,2obr.3obr.4,obr.5,obr.6. San Marino také moc pěkné, návštěvu jsme ukončili v 17 hodin a pokračovali dále k jihu. V plánu bylo dojet co možná nejdále.
San Marino 1
Ten den končíme na malém parkovišti v Sirolu. V nočních hodinách bez poplatků (23 – 08 hod.). Místo nocování Jen jsme museli ještě provést generální očistu ledničky a jdeme spát. Noc byla klidná a dosti teplá. No asi nám chybělo večerní koupání.
Sirolo kostel
12.6.2007 Opouštíme v 8:15 hod. parkoviště a popojíždíme blíže ke středu městečka Sirolo. No také proto, že mimo parkoviště je parkování volné a zadarmo. Prohlídka náměstí a hlavně kostela.obr.1,obr.2.Numana - koupáníPak sjíždíme jen z kopce k moři k městečku Numana, kde provádíme ranní (no spíše dopolední) koupel v moři. Do GPS je zadán cíl Loreto a tak vyrážíme dále. Prohlídka Loreta 11 – 12:55 hod.
Loreto
Nebe bez mráčků a je krásně teplo. No v kapli bylo ale příjemně. Prohlídka zdarma a byla moc pěkná. Stojí to za to se zastavit. Také vyhlídka do okolí a k moři – úžasná obr.1obr.2obr.3obr.4, Ve 12:55 odjíždíme a vede nás GPS nejkratší cestou zpět k moři. Chceme jet po SS16 podél moře zase co nejdále k jihu. Tento den cestu končíme v Marina di Petacciato . Našli jsme krásné místo přímo u moře za lesíkem. místo nocování V dálce nad mořem se v oblacích chystá na bouřku, ale ta k nám nedorazila. Večerní koupání v příjemné vodě a jdeme spát. Noc byla klidná a dobře jsme se vyspali.
Marina di Pettaciato
Marina di Pettaciato pláž13.6.2007Se probouzíme za zvučného pění ptáků a šumění moře. Když jsme včera přijeli do Marina di Petacciato a hledali místo na spaní, tak jsme nejdříve byli na velkém parkovišti, kde byla další obytná auta, Italové a také Francouz. To se nám však nelíbilo a tak po krátkém hledání jsme si našli toto krásné, nikým neokupované místo. Byli jsme tu úplně sami. Proto jsme se rozhodli, že nebudeme nikam pospíchat. Koupání, opalování a hledání pokladů moře na opuštěné pláži bylo naší dopolední zábavou. Na Gargáno nám ještě zbývá asi 60 km.Gargano - příjezdA tak kolem půl jedenácté odjíždíme a GPS navigujeme na Vieste. Cestou se stavujeme u moře na vykoupání v Tore Mileto a dále u jezera Lago di Varano. Toto jezero objíždíme po hrázi, kde zleva máme moře a zprava jezero.Tam také provádím drobnou údržbu auta. Jelikož začal vrzat čep závěsu předního kola. Stačilo jen stříknout jehlou pod prachovku olej.Obr.1,Obr.2Obr.3Obr.4,
Rodi Garganico
Projíždíme městečky Rodi Garganico a San Menaio. Kolem půl druhé odpoledne stavíme u cesty ve stínu stromů na přípravu oběda. Teplota kolem 35 stupňů ve stínu. Po obědě pokračujeme dále do Peschici, kde stavíme jen krátce a hurá dále. Obr.1Obr.2,Obr.3Obr.4,
Oběd
Celé pobřeží je lemováno strážnými věžemi na vyvýšeninách členité krajiny. Jsou zdě nádherné rozhledy do dálek.
Pobřeží Gargano
Stále stavíme a obdivujeme tu nádheru. Nakonec ještě prohledáváme pobřeží u moře a koupeme se na skalnatém útesu.Obr.1Obr.2,Obr.3,Obr.4,Obr.5,Obr.6Obr.7Obr.8
Vieste 2
V podvečer jsme dorazili do Vieste. Následovala prohlídka města a jak jsme záhy zjistili, ve městě ten večer byly duchovní slavnosti. To jsme si nenechali ujít. Průvod byl moc zajímavý. Také jsme se podívali do muzea škeblí. Obr.1Obr.2,Obr.3Obr.4Obr.5,Obr.6Obr.7,
Vieste muzeum mušlí
Prohlídku Vieste jsme zakončili pozdě v noci. Byl i ohňostroj a potom jsme zajeli jen na konec pláží a ulehli ke spánku. Noc byla hrozně teplá a vzhledem k tomu, že jsme byli dosti blízko obydlí, nemohli jsme moc větrat auto. No a to ještě kolem jedné hodiny noční byl druhý ohňostroj a asi tak ve dvě hodiny se vedle nás postavil autem nějaký hrozně vášnivý Ital a asi tak hodinu hlasitě telefonoval. Bylo to jako by „Gabo Zelenaj“ komentoval hokejové utkání v italštině. No prostě noc Hrůza. Místo nocování
Vieste pláž
14.6.2007Ráno jsme okamžitě skočili do moře. Po teplé noci to bylo krásné osvěžení. Pak jsme si prohlédli asi 3 km pláže. Je to jedna z nejznámějších na poloostrově Gargáno. No pěkné, ale nic pro nás. Teď byly sice prázdné, ale podle lehátek a slunečníků tu musí být v sezóně hlava na hlavě. Obr.1Obr.2,
Opouštíme pláže a jedeme dále podél pobřeží na jih. Projíždíme nejkrásnějšími místy Gargána. Ale našim hlavním cílem je prohlédnout si městečko Monte S’ Angelo, které je 835 m.n.m. a od moře vzdálené asi tak 5 km vzdušnou čarou. No to bylo stoupání! Samá serpentýna. Svahy kopců jsou zdobeny kamenými zídkami, jedna vedle druhé a všude samé olivovníky. Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6,Monte S' Angelo hradMěstečko Monte S’ Angelo bylo vybudováno na kopci pod hradem. Starý hrad je přístupný a jsou z něj krásné výhledy do okolí. Jak na moře, tak do hor. Nejzajímavější je ovšem kostel, který je má podzemní část s překrásným oltářem. Jen je škoda, že se tam nesmí fotit a natáčet.Bylo to moc pěkné.Monte S' AngeloObr.1Obr.2,Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6
Prohlídku města jsme ukončili po poledni a pokračovali dále v naší cestě za poznáním. Opět jsme krásnými serpentýnami sjížděli k moři. Do GPS byl zadán cíl Castel Del Monte. Cestou tam jsme se ve stínů stromů naobědvali. Pak už následovala prohlídka Hradu. Ten byl postaven ve 13. století svatým římským císařem Frederikem II.Je to dominantní stavba na pahorku, ze kterého je vidět do širokého okolí. Jinak v samotném hradu nic moc.
Castel Del Monte 1
Castel Del Monte
Po prohlídce už opět v autě a jedeme po SP234 a později SP238 na Corato a Trani.No zase k moři. GPS nás vedla spolehlivě. Po cestě jsme sledovali mnoho zajímavých domečků.Odr.1 Tato malá stavení jsme vídali už velice často. No ještě se k nim jednou vrátíme. Do Trani jsme dojeli v podvečer.Trani Duomo
Do Trani Jsme dojeli v podvečer. Auto zaparkovali u menšího marketu na volné parkoviště a podle GPS šli do středu města za památkami.Nejprve jsme došli přes náměstí až ke krásné promenádě u moře.Cestou jsme prohlédli několik menších kostelů.Obr.1,
No našim hlavním cílem však byla Piazza Duomo . GPS spolehlivě naváděla a tak jsme si Duomo prohlédli i za účasti zrovna se konající svatby.Obr.2,Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6.
Prohlídku města jsme ukončili až za tmy. Pak jsme jeli záhadnými uličkami někam za město k moři. Přiznám se, že Ani GPS by takovou cestu nenašla. Dvě auta by se nevyhla a to jsme na cestu skoro neviděli. Tma jako v pytli. Ale kupodivu nás ta cesta dovedla na velice pěkné místo. Tedy alespoň na první pohled v té tmě. Tak tedy zastavuji a po krátké obhlídce, s baterkou toho záhadného místa, jdeme spát.Místo nocování 14.6.2007
15.6.2007 Opět nádherný slunný den. Vstáváme kolem 8 hodiny a to už teploměr ukazuje +23 stupňů C. Konečně si prohlížíme to záhadné místo. Plac asi tak 30x 30 metrů v oblouku obehnaný ze všech stran zítkami. Přístup k moři kamennou brankou. V prostředku toho placu stály opuštěné ale docela zachovalé kulaté kamenné domky. Ony domky, které jsme včera viděli posety všude kolem cest.Obr.1,Obr.2Obr.3Obr.4
MalfetaPo ranní hygieně vyrážíme dále k jihu. Cestou jsme natankovali LPG(GPL). V Molfettě jsme zaparkovali na nábřeží u přístavu. Pár fotek z onoho místa na vyrážíme na prohlídku města. No ale něco jsme zapomněli v autě a tak se vracíme. V tom hrozné zjištění – zabouchnuté klíčky v autě!!!! No naštěstí jsme nechali dva cm otevřené okénko. To skoro pořád necháváme kvůli větrání. V tom vedru by hned v autě bylo +50 stupňů. Stačilo jen někde sehnat drát a klíče, které ležely na sedadle vytáhnout.Pomoc jsme našli u dvou mladých Italů v nějakém skladě stavebního materiálu. Hurá, klíče jsou vytažena a je po starostech. Tak konečně jdeme na tu prohlídku města. Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5 Bylo dosti vedro a tak se loučíme s Molfettou a jedeme za město směrem na jih hledat místo ke koupání. Našli jsme ho dosti rychle. Pěkné parkoviště u moře a přístup k vodě také dost dobrý i když kamenitý.Místo koupání Bylo rozhodnuto asi tak dvě tři hodinky koupání odpočívání a také oběd. Vše se zdálo být úplně v pohodě. Ale jen do té doby, něž jsme se opět vrátili k autu.Otevřu boční dveře zadního prostoru -ŠOK. Všechno převráceno na ruby. Hned bylo jasné, že jsme měli nezvanou návštěvu. Jak vlezli do auta? Hledám a zjišťuji, že na straně dveří u řidiče je otevřené okno. Bylo to jasné, osudnou se stala škvírka na větrání 2 cm pootevřeného okna. Nějakým páčidlem strhli celé okno směrem dolu. Prohledáváme co se ztratilo? No naší novou GPS jsme schovávali zabalenou do hadru na ruce pod sedačku řidiče a ta zmizela. Také malá brašnička na kameru byla pryč. Vše prohrabané do důsledků a rozházené po autě. No hrůza. Asi hledali i peníze. Nezbylo nám nic jiného, než se pokusit spravit okno a smířit se s tím, že i v Itálii se krade a tak musíme být opatrní. Ještě, že jsme většinu cenných věcí, doklady a peníze nosili všude sebou. Ta GPS byla objemnější ( ACER d150) a tak jsme jí schovávali pod sedačku.No ale byl to pro nás ŠOK a celkově to zkazilo náladu na dosti dlouho.
Alberobello - Truli
Naše zastávka na tomto místě se opravou a úklidem auta neplánovaně protáhla o další dvě hodiny. Přesto jedeme dále. Cíl je v tomto okamžiku stanoven do Alberobello. Tak zase podle mapy a navigaci opět zajišťuje Alenka. Cesta to byla dlouhá, ale nakonec jsme k cíli dorazili. Jedeme po SS16 kolem Bari, pak po SS100 kolem Casamassina a dále po Via Turi, SS172 až do Alberobella. Je to jedno z nejzajímavějších míst Apulie. Celá čtvrt ze samých kamenných domečku se špičatou střechou – Trulli. Dokonce i kostel byl takto postaven. Tak několik fotografií na ukázku. Obr.1Obr.2Obr.3,Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10Obr.11Obr.12.
Ve večerních hodinách opouštíme Alberobello a jedeme po SS172 Strade Provinciale dei Trulli na Locorotando a dále po SS172dir na Fasano, kde opět najíždíme na SS16 a jedeme do Torre Canne. To už pěkně za tmy a hledáme si místo na spaní. To nacházíme u přístavního mola. Místo nocování Stálo tam už několik italských obytných aut a tak se zařazujeme mezi ně. Ještě jsme si prohlédli městečko v nočním osvětlení V obchodech bylo otevřeno i po půlnoci a tak si kupujeme pár triček a nějaké maličkosti. Obr.1, Spokojeni a také unaveni jdeme spát. Noc byla klidná a teplá.
Ostuni
16.6.2007ráno vstáváme krátce před osmou hodinou a zajíždíme kousek na okraj městečka, kde už jsou pláže. Ranní hygiena, koupání v teplém moři a vyrážíme dále k jihu. Naší první zastávkou je městečko Ostuni. Je postavené na kopečku a tak už z dálky je od moře krásně vidět. Samotné městečko je v té staré části celé bílé. No nádhera. Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10Obr.11Obr.12Obr13Obr.14Obr.15Obr.16.
V poledne opouštíme Ostuni a jedeme po SP20, co nejkratší k moři. Je opravdu vedro a tak koupán přijde vhod. V Rosa Marina stavíme a celé odpoledne proležíme u moře. Sice byl přístup kamenitý ale zato jsme měli auto na dohled. Proběhl i oběd v přírodě .Obr.1.
Brindisi
Kolem páté odpolední hodiny už ale opět sedíme v autě a jedeme po SS379. Cíl je stanoven v Brindisi. Prohlídka města, nábřeží,sloupu Colonna Romana,Duomu a jiných památek se protáhla až do nočních hodin. Obr.1Obr.2Obr.3. Zdržení také bylo v jednom obchodě, který spravovali asiaté a měli pro nás velice dostupné ceny. Tak Alenka zase kupuje oblečení. Hlednání místa na spaní po tmě bude opět zajímavé. Brindisi opouštíme po SS613 Strada Statale, ale pak najíždíme na SP87 a přibližujeme se k moři. Tma jako v pytli a najít cestu bylo dosti obtížné. Nakonec polní cestou asi po 2 km přijíždíme k moři. Jen auto nějakého rybáře a jinak nikdo. Je před půlnocí a jdeme spát. Místo nocování
17.6.2007 Se opět probouzíme do nádherného sluncem zalitého dne. Hned ráno krásné koupání v moři, kde jsme úplně sami. Po provedení úklidu v autě už plánujeme program na dnešní den. Hlavní zastávkou bude město Lecce.Tam bychom se měli zdržet jelikož je tam těch památek jako poseto. Den bychom měli končit někde u Otranda. Navigátor Alenka si zmapovala cestu a tak vyrážíme. Jedeme po SP87 a pak SP86 na SS613, která nás dovede až do Lecce.
Lecce
V Lecce parkujeme na Via Achille Costa.Místo parkováníToto město je plné nejrůznějších památek od antických až po baroko. Barokem se ale chlubí nejvíce. Tolik různých orlamentů,soch a sošek na jednom místě se jen tak nevidí. Opravdu nádherný zážitek.Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10Obr.11Obr.12Obr.13Obr.14Obr.15Obr.16Obr.17Obr.18Obr.19. Prohlídku končíme po poledni a jedeme po SP364 Strada Statale Lecce-San Cataldo do San Catalda se vykoupat a připravit oběd. No tam byla pláž plná trávy a smrdělo to tam. Proto jedeme dále k jihu po SP143, SP366 a stavíme až u městečka San Foca. Oběd, koupání a slunění. K večeru přijíždíme po SP366 do Otranta.
Otrando přístavOtrando - hrad
Prohlédli jsme si za soumraku městečko Otranto, které leží jen 80km od břehů Albánie.Obr.1,Obr.2,Obr.3, Procházka po nábřeží, rychlá prohlídka katedrály Santa Maria Annunziata a pak už za tmy opět hledáme místo na spaní. To jsme našli jen asi 1 km nad Otrantem na vrcholku u moře.Místo nocování,Obr.1,Obr.2,Obr.3.
18.6.2007A je tu další nádherně slunný den. Teplota po ránu v 8 hodin + 22 stupňů celsia. Tentokrát jsme na ranní hygienu museli slézt po strmém asi tak 20 metrů vysokém břehu. Byli tam však vyšlapané cestičky a tak to nebyl problém. Po příjemné koupeli se loučíme s Otrantem a jedeme dále na jih až do Léuce Tam nás vede cesta SP 358. No je to nejižnější městečko na podpatku Itálie.
Capo Sant Maria di Leuce
V Capo santa Maria di Léuce jsme si prohlídli maják, kostel a byli účastni další italské svatby.Maják je na více jak 50 metrů vysoké vápencové skále, samotný téměř stejně vysoký a tvoří předěl Jaderským a Jónským mořem. Mys lemují příjemná a malebná letoviska.Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7. Kolem poledne je už neskutečné vedro a tak odjíždíme z mysu. Chtěli jsme se ještě podívat na jeskyně Grotta del Diavolo, které jsou u pobřeží západně od městečka.Mohli jsme je ale vidět jen z povzdálí ze břehu.Moře a pobřeží s těmi různými skalisky je také zajímavé na podívání. Zároveň hledáme místo na koupání a to nacházíme až v Torre San Gregorie asi 10 km od Léuce. Celé odpoledne se válíme mezi kameny na pláži a užíváme si moře. Obr.1Obr.2.Torre San GregorioK večeru opět nasedáme do našeho autíčka a ujíždíme do Gallípoli. Jedeme po SP88, později SP215 a pak SP200. Zajímalo ná staré město a hrad. To leží na ostrově a ten je spojen s pevninou mostem. Auto parkujeme na velkém parkovišti u přístavního mola.Místo parkováníPak jsme si prohlédli město. Ostrov jsme obešli kolem dokola a fotili.Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9.
Aspide
Ještě jsme se zastavili v jednom marketu pro zásoby vody. Před marketem nakoupili na trhu čerstvé ovoce a pak už ujíždíme po SP 108 a stavíme už za tmy v Aspide, kde u moře přespíme.Místo nocováníJen italové řádili do pozdní noci a tak jsme se moc nevyspali.19.6.2007Ráno popojíždíme o několik set metru dále, pod strážní věž a jdeme se koupat. Přístup do moře byl skalnatý, ale zato velice čistá voda a romantické místo.Obr.1Obr.2. Potom pokračujeme dále po SP286 a potom SP340.Ten den je ale od ráno hrozné vedro. Už v 10 hodin je okolo +35 stupňů ve stínu. No a v autě ještě více.
Stavíme v Torre Castiglione u moře. Koupání a lenošení až do pozdního odpoledne. Bylo to pěkné místo. Auto jsme měli trochu ve stínu. Okolo lavičky, kde jsme připravili i oběd. No a to nejlepší bylo v tom, že hned vedle byl potok, asi 2 metry široký s nádherně čistou vodou a chladnou vodou. Moře bylo teplé a tak osvěžení a to opravdové schlazení poskytoval potůček. Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5Obr.6Obr.7.
Vybavení auta
Ještě jsme měli možnost plně ocenit vybavení auta, které je letos nově upravené. Zatím jsme v průběhu dovolené nenašli v tomto chybu. Chladnička sice ty vedra nezvládá, ale záchod se plně osvědčil. Modré podélné sedačky jsou rozkládací a tak na noc se složí stolek a rozloží se sedačky v pěkné „letiště“.Boční okno se síťkou proti otravnému hmyzu také vynikající. Obr.1Obr.2.
Massafra
Přeci jenom se v půl páté odpoledne balíme a jedeme dále.Chtěli bychom se ještě v podvečer podívat do Massafry. Jedeme tedy po SP359 a potom po SP86 a SS7ter na SS7. V 17 hodin je za jízdy venku 37,1 a v autě 34,5 stupňů Celsia. No větráme jak se dá a vedro nás zmáhá. Jo taková klimatizace je tady k nedocenění. Obr.1 Projíždíme kolem Taranta. Toto město v prohlídce vynecháváme a to proto, že jsme se v průvodci dočetli, že je nejhorší co do bezpečnosti. No a po zkušenosti s vloupáním se do našeho auta před několika dny nehodláme riskovat.V Massafře jsme si prošli město. No ale hlavně jsme hledali místo s roklí a jeskyněmi, které byly původně obydlími tamních lidí a měli tam být i jeskynní kostely. Rokli jsme sice našli, ale byla z města nepřístupná. Možná už bylo pozdě k večeru a nebo se tam chodí jen s průvodci. No tak jsme to viděli jen z mostu a z povzdálí. Ve městě jsme prohlédli Duomo a náměstí. Také jsme zašli k hradu, ale opět zavřeno. Obr.1,Obr.2,Obr.3,Obr.4,Obr.5,Obr.6,Obr.7.
Opět
Vracíme se k autu a vyrážíme dále. Tady naše putování po Puglii končí. Teď už se budeme jen vracet na sever.
Tak najíždíme na SS100 a jedeme do Bari a na obchvatu Bari najíždíme na Autostrade Adriatika A14. Tou si to frčíme až nad Gargáno a stavíme na našem důvěrném místě Marina di Petacciato k přenocování.Tam jsme dorazili v 11 hodin v noci. Najeli jsme tedy tento den přes 400 km.
20.6.2007 Stáváme pěkně vyspinkáni do krásného dne a tak setrváváme na tomto pěkném místě celé dopoledne. Po obědě se ale přeci jenom ve 14:30 hodin vydáváme na další cestu. Chceme najet co nejvíce km směrem na sever.Jedeme podél pobřeží většinou po SS16. Stavíme až v Martinsicuro na další koupání a osvěžení. Obr.1Obr.2. Konečná ten den je ale až v Numaně, kde přespíme na parkovišti u přístavu.NumanaMísto nocování
21.6.2007 jsme opustili parkoviště v Numaně v 8 hodin (do té doby bylo přes noc zadarmo). Jedeme kousek podél pláží a stavíme na koupání. Je neuvěřitelné vedro a tak na této pláži setrváváme. Zde si doplňujeme své zásoby krásnými kamínky do akvária.Obr.1 Krátce po poledni ale pláž opouštíme a jedeme jen kousek na kopec do městečka Sirolo. Před obecním úřadem a pod obrovským stromem stavíme auto. Následuje příprava oběda a opravdová siesta ve stínu. Lehátka a trochu spánku v přírodě pod stromem přišly v tom vedru vhod.Obr.1,
Urbino
Po 15. hodině odjíždíme a chceme si ještě dneska prohlédnout městečko Urbino. Je to ve vnitrozemí a na kopci. Takže nás čeká pěkné stoupání.Jedeme po SS16 do Senigalie a pak už do vnitrozemí různýni nedefinovatelnými cestami přes Corinaldo, Mondavio, Sanť Ipolito, Mosombrone až do Urbina. Zde se narodil Raffaelo Santy a je to univerzitní město plné památek a mladých lidí. Obr.1Obr.2Obr.3Obr.4,Obr.5Obr.6Obr.7Obr.8Obr.9Obr.10,Obr.11Obr.12Obr.13Obr.14, Krátce po 19. hodině, unaveni, ale okouzleni nádherným městě opouštíme Urbino. Náš cíl je stanoven v Lido di Voláno. Chceme přespat na místě, kde jsme už jednou spali a máme to tedy prověřené. Čeká nás ale ještě ujet přibližně 170 km. Jedeme po SP423 na okraj Pesara, kde opět najíždíme na SS16 a až nad Ravennou sjíždíme na SS309 a před Pompozou na SP54, která vede až do Lido di Voláno. Tam přijíždíme ve 23:15 hodin. Zaparkovali jsme a jdeme spát.
Pompoza
22.6.2007 se probouzíme do zamračeného dne. Je sice teplo ale sluníčko nikde. Jdeme se vykoupat (tak naposledy v této dovolené v moři) a pojedeme dále. Dneska to bude až někam k italsko-rakouským hranicím. Ještě jsme na tamní pláži posbírali asi 5 kg škebliček do štěstíčka.Odjíždíme tedy v 10 hodin dopoledne s tím, že se stavíme ještě v Pompoze, kde je osamělý benektinský klášter s 50 metrů vysokou věží. Jedeme po SP54 až do Pompozy. Obr.1,Obr.2Obr.3Obr.4Obr.5.
Po prohlídce byl ještě oběd Obr.1 a v 15:45 najíždíme opět na SS309 Via Romea, po které jedeme až k Marghere. Tam najíždíme na SS13 přes Treviso, Conegliano, kde sjíždíme na SS51. Jedeme dále Vittorio Veneto a až do Pieve di Cadore, kde najíždíme na SS51bis a potom v Santa Caterina na SS532. U Padola najíždíme na SS52, po které se dostaneme až k San Candido u Dobbiaco(Toblachu). Ale ještě před tím u Ponte Pissandolo parkujeme v lese na malém prostranství, mezi kládami pořezaného dřeva. Je po 23. hodině a jdeme spát. V noci byla pořádná bouřka,padaly kroupy, ale to vnímala jen Alenka. Luboš byl unaven z jízdy a měl špunty v uších. Místo nocováníObr.1Obr.2Italské cesty Alpamy
23.6.2007 se klepeme ráno skoro zimou. Teploměr zde v Alpách ukazuje jen 12 stupňů Celsia. No měníme kraťasy za „dlouhasy“ a chystáme se jet dále. Náladu zlepšuje pohled na tu nádheru úžasných hor. Hned za zatáčkou zastavujeme a kocháme se pohledem na krásný vodopád na říčce Pádola.Obr.1Obr.2. Jsme stále na SS52. Když jsme najeli na SS49, tak jsme se rozhodli, že než opustíme Itálii, zajedeme ještě do Dobbiaco(Toblachu), kde natankujeme plyn (GPL- LPG). No věděli jsme, že tam čerpací stanice na GPL je a tak ten kousek jsme zajeli. Ale smůla. GPL jsme nenatankovali a to proto, že už dva dny čekali na provedení revize. Škoda, mohli jsme Rakousko projet jen na plyn.V 11:55 opouštíme Itálii.Rakousko tunel Felbertauern
V Rakousku jedeme po silnici č.100 a pak 108 přes Felbertauern tunel (5304m) kde platíme za průjezd 10 Eur. Za tunelem stavíme na svačinu a doplňujeme zásobu vody do kanistru. Je zima a sněží. Projíždíme nádhernou krajinou, ale v autě si topíme a ven se nám nechce. Pak najíždíme na silnici č.161 na Kitzbühel. Tam jedeme proto, že jsme se chtěli podívat na místa kde jsme v roce 2003 lyžovali.Konkrétně jsme byli ubytováni v Kirchbergeru.Obr.1Obr.2Obr.3,Obr.4,Obr.5,Obr.6.
V Kirchbergeru jsme si udělali oběd, pokochali se nádhernou přírodou a zavzpomínali na naše lyžování v roce 2003. Pak už ale jedeme dále silnicí č.161, 178 do Německa a tam po 21,20 a 12 až na hranice s Českem. No a potom si to směřujeme na Horní Planou, kde stavíme a přenocujeme.
24.6.2007 musíme řešit jeden problém. Večír, když jsme přijížděli do Horní Plané, byl podivně slyšet výfuk. Tak ráno při kontrole jsem zjistil, že zadní část výfuku je upadlá a visí silou vůle. Nezbylo nic jiného, než sehnat někde drát a provizorně to opravit, abychom dojeli domů. No ještě asi necelých 300km. Drát jsem našel u zarostlého plotu a tak bylo opraveno za chvilku. Pak se jdeme koupat na Lipenskou přehradu. No ale voda studená, vzduch také a tak to brzo vzdáváme a jedeme domů.
Do Varnsdorfu jsme dorazili odpoledne v 17:07. hodin. Tak skončila červnová dovolená 2007.
Stav tachometru: 123421 km, najeli jsme tedy celkem 4148 km.
Posted in 2007- Itálie-Puglia | Leave a comment